Ahoj Jani a Lijo, bohužel jsem až v Devonu, přesněji u moře v Paigtonu. Krajina je nádherná, ale je to nejvíc daleko do Londýna. Rodina je milá, slušná. Starám se v podstatě o jejich 5 pejsků (krmím, venčím, koupu, češu,.. hraju si atd), dále o dům (lehký úklid, jinak mají paní na úklid) a vařím večeři pro jejich 10-letou dceru a 16-letého syna, popř. s dcerou večer kecám. Pejsci super, dcerka a syn taky. Jen maminka je taková .. no, generál v sukních. Hodně náladová, ale když všechno klape, tak je vpohodě. Na mě nikdy není nepříjemná, vždycky poprosí když něco chce udělat. Mám z ní opravdu velký respekt, snažím se dělat vše na 120%, aby byl klid. Ale je fakt, že za celý den se pak zastavím tak na hoďku, dvě. Jsem vyčerpaná a dostávám stále více a více práce. Rodina už si zvykla nic nedělat. Takže když já mám volno, rodina má taky. Práce pak stojí a já po svém volnu v pondělí absolutně nic nestíhám. Došlo to až tak, že si práci naddělávám i ve svém volnu, abych se pak na začátku týdne z toho nezbláznila. Rodina je ze mě nadšená, mamka si mě pochvaluje (jak jinak.. :-/). A já nevím jak to chodí a taky se upřímně bojím něco proti tomuto systému říct, protože měli a stále mají hodně zájemců o tuhle práci. Kde je pomyslná hranice snesitelnosti? Chápu, že ideální rodina neexistuje, ale já jsem tu už měsíc a stále si nemůžu zvyknout.. a stále se nechávám každodenně vytáčet blbostma.