Horymír 20.kapitola - Bhaji

Tak nám do Londýna dorazilo jaro. Už týden občas svítí slunce a je celkem teplo. I když studený vítr velmi efektivně kryje taktický ústup paní Zimy do předem připravených pozic. Ale už to opravdu začíná vypadat na to, že účty za topeni začnou klesat a i svítit už nebudeme muset celý den. Ale pozor na předčasný optimismus. Loni touhle dobou Eulálie na balkón plná nadšení z teplých slunečních paprsků vysázela několik sazenic ozdobných lilků a díky ostrému a studenému větru, který spustil pár hodin po její akci, všichni lilkové, chudáci, umrzli. Nebo, že by je zapomněla zalévat. Ne, ne, určitě umrzli. Blíží se nám Velikonoce, už se těším, na těch pár dnů volna a i na to jak Eulálii proženu s pomlázkou. Jedeme navštívit rodinu na sever, Miroslava a Jitku. Pojede s námi i Kora a už se těšíme, protože to bude fajn, zase chvilku všichni pohromadě. Jo a mimochodem, v pátek byla Eulálie s Libčou u kadeřníka a i přes to, že to bylo zadarmo a stříhali je učni, moc to Eulálii sluší, akorát nevím, proč si pořád odmítá sundat ten papírový pytel z hlavy, abych mohl vidět, jak ten účes opravdu vypadá. No a jinak se nic zvláštního neděje.

Byli jsme minulou sobotu s Eulálii na koncertě. V Royal Albert Hall, jmenovalo se to Classical Spectacular a Královský filharmonický orchestr v doprovodu Královského pěveckého sboru a Orchestru 11.granátnického pluku zahrály takovou tu nejprofláknutější klasiku: Haydnova Mesiáše, Verdiho Sílu osudu, Rule Britannia, Jerusalem, Radeckého pochod a spoustu dalších. Vrcholem večera byla Čajkovského předehra k 1812. Tenhle spektákl můžu vřele doporučit i těm, které klasika moc nebere, protože jsou to opravdu dobré kousky a všechno je to ještě doprovázené hodně dobrými laserovými efekty. 1812 je můj absolutní favorit, je to naprostá bouře, monumentální a zároveň jemná muzika, no a když si ke konci dirigent strčil ucpávky do uší, tak mi bylo jasné co přijde. Na galerii stáli vojáci v historických uniformách a dokonce tam byly i dvě děla. A to všechno, když předehra spěla k vrcholu spustilo. A k tomu i takový roztomilý vnitřní ohňostroj. Úžasné, úžasné. Fakt jsme si to užili. Já osobně jsem v koncertní síni velikosti Royal Albert Hall byl poprvé a její mohutnost a davy diváků mě uchvátily, zatímco Eulálie samozřejmě frajeřila, že už tohle viděla v Paříži, Berlíně a Vídni. Příští rok touhle dobou, to budou hrát znovu, tak si to nenechte ujít, stojí to za to.

Ale pojďme se zase vrátit do podzimu roku 2004. Určitě si pamatujete, jak jsem vám vyprávěl, o tom, jak Eulálie sháněla práci. Jak si vyrobila letáčky s nabídkou úklidu a rozhazovala je po schránkách domů v našem okolí. Jednou také zabloudila i do části Walthamstow zvané Church Hill. A pár dní na to mi zazvonil v práci mobil. Zvedl jsem to a tam na druhé straně se ozval hlas, který jsem v první chvíli považoval za mužský, ale byla to žena. Podle přízvuku jsem tipoval, že původem z Pakistánu nebo možná Indie. Zavolala mi Mrs. Malik. Jestli prý může mluvit s Eulálií. Opáčil jsem, že Eulálie tu momentálně není, ale že určitě volá kvůli jejímu letáku s nabídkou úklidu, takže to můžeme vyřešit spolu, neboť Eulálii s touto záležitostí pomáhám, vzhledem k její ne úplně stoprocentní angličtině. Mrs. Malik prohlásila, že ano, že by měla zájem, aby u ní Eulálie uklízela minimálně 4 hodiny týdně. Srdce mi poskočilo radostí a řekl jsem, že samozřejmě, že si Eulálie v nabitém programu 4 hodiny vyšetří. Mrs. Malik to potěšilo a zeptala se na cenu. Sedm liber na hodinu, střelil jsem bez zaváhání. Zkušená Mrs. Malik opáčila, že běžná taxa je pět liber na hodinu. Navrhl jsem šest padesát. Dohodli jsme se na šest dvacet pět a domluvili se, že Eulálie druhý den dopoledne dorazí do domu Mrs. Malik. Pak jsme ještě zdvořilostně konverzovali a Mrs. Malik řekla, že se nemusím bát, že ona je hodný člověk a určitě si bude s Eulálií rozumět. Odpověděl jsem, že o tom ani v nejmenším nepochybuji, na což se mi dostalo ujištění, že i já zním jako velmi hodný a laskavý člověk. Ó, děkuji, Mrs. Malik. Je pravdou, že od té doby jsem se s Mrs. Malik několikrát potkal a vždycky jsme si rozuměli. Má pro mě slabost a já nemám problémy s tím dát ji najevo upřímnou náklonnost.

No a tak Eulálie druhý den dopoledne zaklepala na dveře domu Mrs. Malik. Všechno proběhlo naprosto bez problémů a z Mrs. Malik se stala Bhaji (čtěte „Badží“). Představila Eulálii celé rodině, ukázala jí dům a vysvětlila co od ní očekává. Byla to tak zajímavá osobnost, že určitě stojí za to, abych vám o ní něco vyprávěl. Tak tedy Bhaji Malik byla menší postavy, kulaťoučká jako koblížek, sympatická osmapadesátnice. Původem z Kašmíru, která dětství strávila v Tanzánii a jako dospělá se usadila s celou rodinou v Londýně. Svobodná, v podstatě v domácnosti, starající se o starou maminku, mladší sestru a dva dospělé bratry, kteří všichni žili v tom domě na Church Hill. Ve volném čase si vydělávala jako domácí učitelka koránu pro muslimské děti z pakistánských rodin. Eulálie před časem Kašmír navštívila a nějakou dobu tam strávila. Bez ohledu na to, že tam vlastně pořád probíhá menší občanská válka, přesto se tam Eulálii moc líbilo a pro Kašmír má slabost. Tahle informace Bhaji uchvátila a Eulálie si ji díky tomu získala mnohem víc, než by dokázalo její férové jednání a poctivá práce. No a když si ještě vyměnili pár svahilských frází, které si Eulálie pamatovala ze svého pobytu v Tanzánii, zrodilo se něco mnohem víc, než vztah šéfka a zaměstnanec.

Dnes už Eulálie u Bhaji nějakou dobu neuklízí, ale ty dvě se pořád stýkají. Bhaji Eulálii představuje jako svou přítelkyni a tuhle Eulálii řekla, že jsou jako sestry a že jsou vlastně úplně stejné. To sice Eulálii trochu rozesmálo, protože si nedokážete představit větší protiklad. Dlouhý a Široký, kterým už chybí jenom Bystrozraký. Organizovaný puntičkář a bordelářská zmatkářka. Eulálie a Bhaji. Několikrát spolu vyrazily na nákupy do města a určitě na ně musel být zajímavý pohled. Eulálie oblečená po evropsku a vedle ní se kolébá Bhaji v tradičním muslimském ženském oděvu. Ovšem Bhaji si jejich výlety velmi pochvaluje, protože má problémy s koleny a velmi jí vyhovuje Euláliino loudavé tempo chůze a také její nekonečná trpělivost, kdy jí nevadí, se všude zastavit, všechno prohlížet a s kdekým diskutovat. Pro Eulálii to zase znamená nahlédnutí pod pokličku Walthamstow z trošku jiného úhlu a jinýma očima. Díky Bhaji objevila hromadu věcí, o kterých by jinak neměla ani nejmenší tušení. Jenže tenkrát na podzim roku 2004 tohle všechno byla ještě hudba vzdálené budoucnosti. Euláliiným úkolem bylo udržování určité úrovně pořádku v neorganizovaném chaosu, kterým byla Bhajina domácnost. Na našich toulkách světem jsme já a Eulálie, každý zvlášť i oba dohromady zjistili, že my Evropani jsme hrozní pedanti a suchaři, co se týká prostředí, ve kterém žijeme. Budete-li po zeměkouli putovat směrem na jihovýchod zjistíte, že tam, kde končí Evropa, začíná úplně jiný přístup k významu slova pořádek. Binec a chaos je to, co na cestách exotickými kraji budete zažívat nejčastěji. Ale těm lidem, kteří jsou tam doma, to zjevně vyhovuje a hlavně to, kupodivu, všechno bezvadně funguje. A tak i když třeba navštívíte domácnosti těchto lidí tady v Londýně, zjistíte, že jejich pohled na věc, je zcela odlišný od vašeho.

Stejně tomu bylo i s Bhajinou domácností. Malikovi nebyli vůbec chudá rodina, to ani náhodou. Dům jako hrom, před ním nové éčko Mercedes a BMW jedničkové řady. Jeden bratr učitel, druhý bratr specialista u IBM, sestra lékařka a rodina bezesporu disponovala solidním majetkem z minula. A s tím souviselo i neuvěřitelné množství věcí. Když lidé mají dostatek peněz, utrácí je. Utrácí je za pohodlný život, za cestování, za dobré jídlo a pití, za knihy, elektroniku, za sex nebo za kraviny a zbytečné harampádí. V případě Malikových to bylo mnohé z právě jmenovaného, ale nejvíc bylo toho harampádí (ovšem z našeho pohledu). A tak kromě běžného úklidu se Eulálie vrhla i do projektu, který by se dal nazvat „Zrození nové domácnosti z chaosu prvotní existence.“ Občas prý Bhaji lapala po dechu, protože Eulálie není pokrytec, který by mazal med kolem úst, naopak, její upřímnost vám někdy dokáže zatnout do pěsti i prsty u nohou. Jenže to tenkrát Bhaji ještě nevěděla a tak se, naprosto neprozřetelně, pustila do velkého úklidu celého domu, který nakonec trval, díky své komplexnosti, několik měsíců. Společně s Eulálií se probíraly tunami a tunami oblečení, látek, domácích potřeb, ozdobných předmětů a spoustou naprosto neuvěřitelných věcí, které kolem sebe dokáží nashromáždit lidé, pro které hromada nacpaných igelitových tašek v obýváku za gaučem je symbolem vzorného úklidu. Hromady společně třídily na odpad, charitu a úschovu. Výsledkem jejich společného několikaměsíčního snažení byl relativně uklizený dům. Avšak to relativně je opravdu velmi relativní. Bhaji tenkrát, když bylo vše hotovo, řekla Eulálii: „To je ale pěkně uklizeno.“ Eulálie jí na to s úsměvem odvětila: „Hm“ a po chvilce dodala: „Podle mě tak na padesát procent.“ Bhaji i její maminka se srdečně rozesmály a padesát procent se stalo novým krédem domácnosti Malikových. A také tu byla hromada krásných a užitečných věcí, které by skončily v popelnici, ale nakonec posloužily v naší domácnosti. Kromě věcí, které posléze skončily v naší popelnici, protože se je Eulálie neodvážila vyhodit hned u Bhaji, je to i pár užitečných kousků, které používáme a slouží nám dobře a víme, že jsme je dostali jako dárek od Bhaji. Kromě jiného pár metrů opravdu hodně kvalitních látek, z nichž část už slouží jako závěsy, ale také třeba i sada tradičního indického oblečení, které když si Eulálie oblékla, tak jsem dostal takový záchvat smíchu, že se pevně rozhodla, že to bude nosit za každou cenu a dalo mi hodně přemlouvání, aby v tom nechodila na veřejnost, protože bych si ji nerad vyzvedával v Thorpe Coombe (to je walthamstowský blázinec). I když je pravda, že tady na ulicích chodí lidé oblečení opravdu úplně do všeho. No ale přeci jenom, Eulálie je dospělá žena, od které už se očekává jistá míra rozumu.

Bhaji byla Euláliin v pořadí druhý zákazník a i přesto, že v srpnu 2005 u ní definitivně skončila s uklízením, stýkají se dodnes. Náklonnost a porozumění je oboustranné a obě navzájem se obohatily o mnoho dříve nepoznaných zkušeností. Pro nás to byla možnost poznat úplně jiný svět a jinou mentalitu a byla to i zkušenost s tím, jak smýšlí lidé věřící v jiný náboženský systém, než my. Byl to náš první opravdu přímý kontakt s obyčejnými muslimy a byla to zajímavá zkušenost. Když v červenci 2005 bouchaly v londýnském metru bomby v batozích muslimským fanatiků, byla to právě Bhaji, která se Eulálii omluvila a vysvětlovala jí, že toto nejsou muslimové, ale pomatení magoři, kteří s islámem nemají vůbec nic společného, akorát, že korán používají jako alibi a dělají věci, se kterými lidé jako Bhaji a její rodina naprosto nesouhlasí. Bhaji je další z řady zajímavých lidských osudů, které jsme díky našemu emigrantskému dobrodružství měli tu čest poznat. Je to další z mnoha zajímavých zkušeností, které náš život posouvají někam úplně jinam, než by se nám kdykoli mohlo přihodit, kdybychom se jednoho dne nezvedli a s ranečkem přes rameno (no spíše se 72 kilogramy kufrů) se nevydali na cestu do neznáma.