Moto akcička (Přidané fotky)

Je tady nevídané teplo, který vybízí naše motorkářské duše k nastartování stroje a vyražení na nějakou moto akcičku po které toužíme již dlouho. Bylo to pro nás tady v Anglii trochu složitější, protože se nepodařilo od zdejších lidí zjistit, kde se setkání konají a jestli vůbec něco takového Angláni provozují. Přiznávám, že určitou roli v tom hrála i jazyková bariéra... Ale po několika pokusech google nabídl pár stránek o motorkářských srazech.

V neděli (11.5. 2008) kolem poledne, když jsem protřela oči asi po 3 hodinách spánku, jsem nemohla odolat nabídce strávit zbytek dne v motorkářské komunitě. I přes to, že mě čekala večer další noční služba. Takže nezbývalo nic jiného než se nasoukat do kombinéz, nastartovat motorku a vyjet vstříc novým zážitkům. I když teploměr ukazoval 56°C na slunci, tak nám bylo příjemně. Rychlostí blesku jsme se vymotali z města, našli ve spleti dálnic tu naši a svištěli jsme si to do Norhtwich. Je to menší město asi 60 km od Manchesteru, ve kterém jsme měli po prvé okusit atmosféru anglického srazu. Je to pro nás premiérová akce takového druhu v cizině.

Cesta ubíhala rychle, na dálnici jsme míjeli jiné motorkáře, kteří taky proháněli své miláčky. Vzrušení se postupně zvyšovalo, byli jsme plni očekávání jaké to tam bude. Ale co by to bylo za cestování, kdybychom nezabloudili... Stačilo přehlédnout jednu špatně značenou odbočku a dojeli jsme až do Chesteru. Vybavili se vzpomínky na jeho prosincovou návštěvu... Tehdy jsme si prochodili město, které bylo nasyceno vánoční atmosférou, kde nemohly chybět voňavé vánoční trhy. V ulicích jsou dodnes dochované krásné domy, které připomínají dobu staré Anglie. V některých z nich jsou hospůdky. Z venku, když nakouknete dovnitř, vás lákají svojí nezaměnitelnou atmosférou, ze které vyzařuje teplo, kterému skoro nelze v chladných dnech odolat. Ale zpátky na dálnici... Papírový itinerář se nám teď hodil tak akorát na... Ke slovu přišla modernější technika, která nám vytáhla již několikrát trn z paty. Jako třeba před rokem, když jsme se sobě navzájem ztratili o půlnoci v Německu. Ale to je zase úplně jiný příběh....

Do GPS jsme naťukali cíl dnešní cesty, od kterého jsme se odchýlili několik desítek kilometrů. Dálnicím jsme se záměrně vyhnuli a zvolili jsme cestu po anglickém venkově. Nehlídalo nás tolik kamer, takže jsme si jízdu zatáčkami náležitě užili. Jak kilometry ubíhali, tak přibývalo motorkářů na strojích všeho druhu. Vypadalo to velice nadějně! Že bychom byli už blízko!? U města Northwich se k nám na křižovatce připojila menší skupinka motorek, která nás doprovodila do samého centra dění. Naskytla se nám nádherná podívaná! Všechna možná i nemožná místa byla obložená motorkami. Nevyjímaje chodníků, parků a autobusových zastávek. Členové tohoto motorkářského klubu na svých webových stránkách uváděli, že jsou velice zadobře s místní policií, takže jsme si mohli bez strach z astronomické pokuty vybrat kterékoliv z volných míst (moc jich tam nezůstalo), které se nám zamlouvalo nejvíc. Jenom podotknu, že osobní zkušenosti s příslušníky anglické policie máme více než pozitivní! Za poslední rok nám dvakrát dovolily přespat v autě na místech, kde se to obvykle nedělá, dostali jsme informační letáček o kriminalitě a při silniční kontrole si zapsali jen informace o autě do jejich interního registru. Takže tady postupně ztrácíme získaný strach z české policie.

Tak jsme naši žlutou krasavici hrdě postavili do parku a začali jsme se rozhlížet, kde se to vše má dít. Zastavili jsme procházející motorkáře, u kterých vzbudil nečekaný zájem náš přízvuk. Hádali nás na Němce. Nechali jsme je pár minut v přesvědčení, že jsme na setkání přijeli speciálně z Čech :-). Přála bych vám vidět ten jejich výraz plný uznání! Ale po chvíli jsme šli s pravdou ven, že už nějakou dobu žijeme nedaleko. Všichni jsme se tomu zasmáli. Přesně nevěděli kudy jít, ale než jsme snědli jabko a napili se tak u nás byli znovu. Mezitím zjistili kde se závod a setkání odehrávají. Motorce jsme kolem krku obmotali řetěz a vykročili směrem ke kolotočům. Nad hlavami nám kroužil letecký akrobat....

Přešli jsme silnici a z centra města jsme následovali dav lidí. Po chvíli jsme se ocitli na místě. Byli jsme obklopeni lidmi všeho druhu a stáří. Z jejich vizáže a oblečení bylo již na první pohled znát jaký styl je jejich srdci nejblíže. Byla to směsice od pokérovaných drsňáků, kteří by se hned mohli přidat ke klubu Hells Angels a konče nagelovanými týpky pro které je rychlá jízda smyslem života. Většina z nich byla obmotaná partnerkou podobného ražení. Mezi námi tam také byli lidé, kteří o motorkaření jen sní nebo se tohoto koníčku či spíše životního stylu z nějakého důvodu vzdali, ale přeci jim láska k motorkám zůstala, nevyjímaje maminy tlačící kočárky a tatíky, kteří své potomky vysazovali na vystavení stroje.

Vše se odehrávalo, jak jsme posléze zjistili, na parkovišti supermarketu a jeho okolí. Nejznámější a nejoblíbenější stáje zde měli svoje zastoupení. Předváděli novinky, které jsou právě in. Dalo se zde koupit téměř vše na stáncích s oblečením, všemožnými doplňky, brašnami na cestování a vším ostatním, co k motorkám patří. Nechybělo občerstvení, zmrzka ani zábavní atrakce, které bylo možné vidět již z dálky. Nás to nejvíc táhlo , jak jinak, než ke kamionu s velkým nápisem DUCATI. Od příjemní slečny oblečené ve stájových barvách italské značky, jsme dostali plakáty, které leží hozené teď někde na skříni a čekají, až se vystaví v nějaké garáži. Poslizili jsme se po nádherném SUPERBIKU 848, oděném do třpytivě bílé barvy. Obdivovali práci designerů a trochu si postěžovali na mechaniky, kteří motorky vyrábí tak, že se jim chce jezdit jen za teplot nad 10°C. Mohlo by se vyprávět nejedno story, jak Monster protestuje a jak se hádá, když musí jezdit v anglické zimě.

Postupně jsme se prodrali i k závodní trati s tribunami, které divákům poskytovaly náležitý přehled o aktuálním dění, ale taky je chránily před pražícím sluncem!!! Právě probíhal závod veteránů. Tato disciplína nijak nevyniká na rychlosti, ale zato je přehlídkou historických závodních strojů, které se předváděli ve vší kráse. Každý výkon byl odměněn mohutným potleskem, který zahřeje na srdci každého účastníka. Všichni závodili s plným nasazením a snažili se v zálehu projet trať v co nejlepším čase. U diváků panovala pohodová atmosféra, všichni fandili všem, ale každý měl svého favorita, kterému přál vítězství ze všech nejvíc. Pár centimetrů od trati, za balíky slámy, měli prominentní místo pozvaní fotografové a kameramani, kteří dokumentovali tuto nevšední podívanou. Protlačili jsme se až k plotu, abychom aspoň koutkem oka spatřili taky část závodu. Až jsme se toho nabažili, tak jsme pomalu opustili hlavní akci, ale ještě jsme se zastavili na několika stáncích obhlídnout věcičky, které by se mohli na motorku do budoucna hodit. Sice jsme nic jsme nenakoupili, ale vzali jsme si alespoň kontaktní adresy obchodů, kdyby se nám to později rozleželo v hlavě.

Chtěli jsem ještě obhlídnout tu záplavu motorek, která byla v okolí hlavní silnice. Zastavovali jsme se u kousků, které se nám nejvíce líbily nebo by případně přicházeli v úvahu jako nástupci Monstříka. Ke slovu se dostal i foťák a udělalo se pár záběrů. Viděli jsme tam nepřeberné množství motorek, od hodně starých modelů až po ty nejnovější. Hledali jsme nějakou, která by ve všem uspokojila naše cestovatelské choutky a nezalekla se žádné šotoliny :-).

Motorek čím dál víc ubývalo, tak jsme se i my rozhodli opustit Northwich. Na pomoc jsme si vzali navigátora, který nás bezpečně nasměroval domů. Na cestě nás doprovázela temná obloha občas protkaná hrozivě vypadajícími blesky. Ale nakonec z bouřky nebylo nic a my dojeli v suchu a ve výborné náladě domů, bohatší o další zážitek.

DaV

A co vy a motorky?