Trochu pozitivnejsi pohled na zacatek v Anglii

Po precteni mnoha prispevku, kde si lidi stezuji, jak se po prestehovani do Anglie maji spatne, jak jim nic nevychazi, jak je to tu horsi nez v doma a chteji jet zpatky, jsem se rozhodl, ze strucne popisu svuj pribeh. Neni to pribeh milionare, neni pribeh zlatokopa, neni to ani pribeh ktery ma ukazat, jaky jsem pasak ("s" s hackem nasledovane "a" s carkou :-)). Proste, jen bych chtel napsat, ze v Anglii lze normalne zit, ze to neni zadna tragedie, ale ze to take vyzaduje jistou pripravu, zvazeni vsech pro a proti, trochu stesti a sem tam zatnout zuby.
Takze jak to vsechno zacalo. Jit do Anglie vlastne nebyl muj napad. Byl to napad me pritelkyne, ktera vlastne hned po vstupu CR do EU jela pracovat do Londyna jako au-pair. V Londyne jsme se take shodou okolnosti potkali na jare roku 2005. V lete tehoz roku jsme se prestehovali (no spis "sestehovali") do Prahy a nejakou dobu tam spokojene zili. Ja jsem v te dobe programoval pro nejmenovanou firmu a nejmenovanou banku, bral jsem rekneme standardni programatorsky plat kolem 30k cisteho a vsechno bylo v pohode. Jenze postupem casu jsem si zacal rikat "opravdu chci nadobro zahnit na jednom miste?", "opravdu se nechci posounoutm nekam dal, zkusit neco noveho, zmenit svuj zivot, zase neco risknout?". Tak ve me zacala hlodat myslenka na presidleni. Anglie byla jasna volba - uz jsem tam nekolikrat byl, s trochou fantazie by se dalo rict, ze jsem se anglicky domluvil, na praci v Anglii nebylo potreba pracovniho povoleni, nabidka prace (v mem oboru) velika - proste sama pozitiva. A tak v cervnu 2006 padlo rozhodnuti - jedeme zpatky do Anglie. A aby to bylo na beton a nemohl jsem si to rozmyslet, hned jsem si koupil letenky - jen jednim smerem, jak jinak. Prakticky hned v zapeti jsem zacal s psanim zivotopisu. Kazdy vi, ze zivotopis je to nejdulezitejsi pri hledani prace. Samozrejme, clovek musi mit znalosti, musi mit praxi, musi umet jazyk, ale aby ho nekdo prijal do prace, tak nutne potrebuje zaujmout - zivotopisem. Kdyz to vezmu kolem a kolem, na sestavovani zivotopisu jsem stravil dva mesice - neustale pilovani, ladeni veci, konzultace s kamaradem (puvodem Skot)atd. byla to fakt fuska, ale s vysledkem jsem byl spokojeny. Behem te doby jsem si dukladne mapoval situaci na trhu s praci. Jake personalni agentury jak operuji, ktere jsou nejdulezitejsi pracovni servery (reed.co.uk, cwjobs.co.uk, monster.co.uk - posledni je spis na prd, ale je velky :-)), jak vypada prijmaci proces, jake nalezitosti potrebuji. Datum odletu byl stanoven na konec zari 2006 (jednim z duvodu byl i fakt, ze kveten a rijen jsou mesice, kdy firmy nejvic nabiraji lidi - zjisteno pres statistiku na serveru reed.co.uk), takze jsem mel spoustu casu. Stejne tak jsem musel vyridit veci doma, v Cechach - domluvit si konec podnajmu, prodat zarizeni bytu, zajisiti ukonceni, nebo prevedeni vsech urednich/bankovnich ukonu. Vsechno jsme v pohode zvladli a nervozne ocekavali, co nas bude cekat. Abych byl uplne presny, mesic pred odjezdem jsme si zabookovali hostel na pet dni, nez najdeme nejaky flatshare.
29.9.2006 byl ten slavny den, kdy jsme se sbalenymi kufry predali klice nesemu bytnemu a vyrazili na letiste. Co jsme s sebou meli? Moc ne, zakladni obleceni, vsechny dokumenty, hromadu kopii zivotopisu, asi £3000 do zacatku a hlavne hrozny strach. Strach z neznama, strach z toho, ze neni kam se vratit, pocit vykoreneni. Kdyz jsme dorazili do hostelu a slozili vsechny nase veci, bylo mi fakt do breku - vzdycky jsem mel v zivote nejakou jistotu, ale v ten okamzik jsem nemel vlastne nic (krome pritelkyne a velkych planu). Sedel jsem v hostelu, koukal na kufry a vedel, ze nemam praci, ze nemam kde bydlet a pomalu mi zacalo dochazet, ze ani moje anglictina neni na pozadovane urovni. Nastesti jsem se dobre vyspal a druhy den vyrazil na lov bytu. Po nekolika telefonatech s landlordy (boze, jak jsem se tenkrat bal telefonovat - neustale jsem mel pocit, ze mi nidko nebude rozumet, nebo ze ja nebudu rozumet jim, ze se ztrapnim - no hruza) jsme objeli par bytu a vybrali si jeden na Stepney green - vypadal slusne, najem za £500 mesicne, landlord byl nejaky Cinan a rikal, ze tam budou i nejaky slovaci - vlastne jsme byli prvni, kdo prisli na prohlidku. Byt jsme meli vyrizeny a vlastne do pondelka (to bylo v sobotu) jsme meli cas pro sebe. Jenze preci jen, clovek otaci v ruce kazdou libru, bez prace si proste nemuze dovolit vyskakovat, jsme toho moc nepodnikli. Hlavne hned po prijezdu se zacali penize jen kutalet - prijeli jsme s £3000 a za flashare jsem dal £1000 (500 najem, 500 deposit), travel karta, SIM karta, hostel, nejake jidlo. Pekny fofr to byl, ale nic, co by clovek necekal ...
S hledanim prace jsem zacal v pondeli - na vyse zminene servery jsem dal svoje CV, pridal tam kontakt na svuj telefon a cekal. Prvni telefonat me zastihl na zachode, kolem osme rano. Nebudu nic nalhavat, bylo to fiasko - moc jsem tomu cloveku nerozumel a byl jsem natolik neproflaknuty, ze jsem se neustale ptal "what?!", misto sorry, pardon a podobnych slov. Recruiter mi rekl, ze s moji anglictinou mi moc sanci nedava - to nebyla ta vzpruha, co jsem cekal. Nastesti muj zivotopis spustil lavinu dalsich telefonatu a preci jen jsem si zacal malinko vic verit a postupne si zvykl nepouzivat slovo "what" :-). Dokonce se mi podarilo domluvit si i prvni interview. Byl to boj a psychicky to bylo maximalne vycerpavajici. Recruiteri se deli do nekolika kategorii, ale to jsem tehdy nevedel a byl jsem tim padem velmi snadna korist (nekteri chteji jen vedet, jestli jsem volny, nebo jen vedet co umim, aby me mohli zaskatulkovat, nebo ti, co chteji udat "speky" atd.). Ale mel jsem stesti, ze se me ujal jeden ze slusnejsich - Jason French. Domluvil mi pohovor u British Airways - ten se uprime moc nepovedl. Nebyla to spolecnot, pro kterou bych chtel delat, jejich metody vyberu uchazecu byly opravdu az moc sofostikovane a slo spis o krizovy vyslech spojeny s psychadelickymi testy, nez pohovor programatora. Nastesti mel Jason v rukavu i dalsi spolecnost - Motability. Tam to bylo mnohem lepsi a po trech hodinach, zcela zpoceny, jsme mel pocit, ze tady by to mohlo klapnout. To mi Jason potvrdil hned druhy den - BA = propadak - Motability = chteji mi dat nabidku. No okamzite jsem rekl ano a vydal se na Wimbledon (tehdy jsem ani nevedel, jak se to vyslovuje - ceska vyslovnost je jina a tak jsem dlouho licitoval na tema, kde ten wimblden je :-)) podepsat smlouvu, ze prijmu nabidku Motability na praci. Nebudu nic tajit, nabidka znela na £42500 rocne + 15% bonus + 15% penze. Dost radikalni zmena proti CR. Samozrejme jsem mel uz za tu dobu i dalsi nabidky na interview a na jednu z nich jsem sel - vlastne jen si poradne pokecat v anglictine, s anglicanama. Chtel jsem v teto praxi pokracovat dal, ale je to blbe, kdyz clovek dostane nabidku na praci rikat, ze uz mam jinou nabidku a tu jejich nemuzu prijmout.
S nabidkou prace v kapse se mi zacalo zit lepe, ale porad jsem vlastne nedelal a cekal, az dostanu potvrzeny datum nastupu. behem te doby jsem si uzival dovolenou - seznamoval se s Londynem, s osazenstvem naseho flasharu atd. U nas v byte bydlelo 7 lidi - ja s pritelkyni, slovensky par, mongolsky par a kluk s USA. Velmi povedena smesice. Prakticky zahy jsme zjistili, ze zivot s Mongoly nebude lehky. Jejich chovani melo bliz k pastevcum na rozlehlych mongolskych stepych, nez civilizovanemu cloveku 21. stoleti. Neustale varili jakesi ovci nohy, neuklizeli, praskali dverma atd. Take vybavni bytu nebylo takove, jak na prvni pohled vypadalo - zachod sem tam nesplachoval, odtok v umyvadle byl nestale ucpany, pracka neustale vylevala vodu na zem, problemy se zavedenim internetu. Zadna prochazka ruzovym sadem, ale s tim jsem pocital. Tedy ne presne s timhle scenarem, ale pocital jsem, ze zacatek bude tvrdy, a ze budu muset ledacos prekousnout.
Na konci rijna jsem konecne nastoupil do prace. Prace byla blizko, v centru Londyna, naprosto perfektni skupina lidi, kterym ani moc nevadilo, ze si moc nerozumime :-) Hlavne jim slo o praci a tu jsem odvadel. Jenze se objevil problem - penize. Z mych pracne nesetrenych penez na rozjezd uz moc nezbyvalo a to jsem mel naplanovanou cestu do Cech, aby vyzvedl druhou varku veci, co se nevesli do kufru. Samozrejme jsem chtel, preci jen trochu jesita, doma dokazat, ze jsem se v Anglii chytil a ze je mi tam celkem dobre. Vyplatni den je u nas 18. kazdeho mesice a moje cesta domu byla 17.11.2006 - patek. Vsechno se semlelo tak dobre, ze jsem toho dne dostal vyplatu na ucet a tim padem jsem mohl jet domu jako "bohac". Samozrejme, ze jsem jako bohac neprijel, ale mohl jsem alespon doma poreferovat, ze v Anglii sice nelitaji peceny holuby do pusy, ale zit se tam da.
Spolecne s praci bylo potreba zaridit i nejakou tu urednicinu - kupovidu tuhle cast jsem zvladl celkem rychle - ziskal bankovni ucet (HSBC passport account), vyridil WRS, nakonec i po 3 mesicich NINO. Sehnal jsem si i karticku NHS, takze jsem se mohl odhlasit od VZP - proste zivot se zacal obracet k lepsimu (to je vyhoda pripravy :-)) - porad jsme zili spolu s mongolama, jelikoz na vlastni byt je potreba reference a ty clovek nedostane dobreho pul roku (reference z prace + predchozi landlord). Ale uz v tomto obdobi jsme si mohli zacit vyskakovat - podivali se Eurostarem do Parize, podivali se na par dalsich mist (Turecko, Italie, Spanelsko). Tak to slo dal, az jsme si odkroutili svuj pul rok v Anglii - to melo nekolik pozitiv - byli jsme uz duveryhodny stran pronajmu vlastniho bytu (tedy zadny sharing), skocila mi probation period, zacal jsem pomalu rozumet anglicky a nasetril jsem penize na deposit vlastniho pronajmu. Takze jsme se vydali lovit byt. Po nekolika prohlidkach jsme skoncili v nove vybudovanem komplexu pobliz Hounslow East - tam jsme vlastne do ted :-)
Co se delo dal - vlastne uz nic zajimaveho - poezie vsednich dni - zacali k nam jezdit navstevy z Cech, zacali jsme jezdit na navstevy okolnich statu a poradne si zacali prohlizet Anglii, poridili si auto, udelali si nekolik dovolenych (Cesko + okolni staty, Venice, Jamajka) a vlastne sklizet plody odtrhavani od ust prvnich sest mesicu.
Cimz se dostavam k tomu, proc vlastne tohle pisu - v Anglii si lze splnit svuj sen, ale clovek musi vedet na co ma, s kym do toho jde, jak je pripraveny, jaka je situace v oboru, kteremu se hodla venovat. Nemit velke oci, byt ochotny zatnout zuby a byt pripraveny na to, ze veci nepujdou jak si clovek naplanoval. Ano, i planovat se musi - clovek by se mel nastudovat co nejvice o zemi kam chce jet, neprecenovat svoje schopnosti, nespolehat na nahodu a rizeni osudu. Anglie je podle me stejne tvrda jako Cesko, jen clovek ztrati vyhodu domaciho prostredi, s tim je potreba pocitat.
Dal uz nevim co vic napsat - pokud potrebujete informace co a jak a kde zaridit pred, nebo po prijezdu, tak vas odkazu na sekci "pobyt a prace v UK", na sekci "UK informace" a samozrejme Google.
Vim, ze tech co se tu v pohode usadili je mnohem vic, nez tech, kterym se tolik nedarilo, ale bohuzel ty pisou nejvic. Tak se tu snad objevi vic lidi, co napisou o svych pozitivnich zazitcich pri prestehovani do Anglie, o tom co se jim stalo, jak to resili a kam se dostali.
Mejte se bajecne a dekuji za pozornost (precist tenhle elaborat musela byt opravdu fuska, takze dekuji prevelice, sluzebnicek :-))
Ondra