Postovni tajemstvi...

...prochazka po starobylem meste cloveka vzdycky naladi na myslenku, jake to asi bylo tenkrat, cim bych tenkrat mohl asi tak byt... Vynikajici vecere u Vltavy s lahvi dobreho bileho vinka nemohla byt snad nikdy predtim krasnejsi, opravdu nase rodna zem skryva i vydava svoje poklady, clovek muze pysny na to, ze krasy minulosti maji porad to svoje kouzlo i v soucasne dobe PIN kodu a blikajicich smajliku na obrazovkach.

Navrat na hotel byl ve stejne poklidnem duchu, az do te doby, kdy... Do te doby, kdy jako spravny workoholik vybicovany dvojnasobnym londynskym pracovnim tempem jsem otevrel pocitac a prohledal okoli, aby hotelova wifi nezustala prece jenom lezet ladem. Prekvapeni na sebe nenechalo dlouho cekat, mala obalka v pravem dolnim rohu obrazovky se jakoby line vyvalila na svetlo a muj hardware jednoznacne oznamuje "You have 1 message". V tuto vecerni nebo nocni hodinu to muze znamenat jenom dve veci - bud se ozval nektery ze znamych z jineho casoveho pasma, nebo nekdo potrebuje pomoc. Pri vzpomince na urgentni maily s preklady pro jednu velkou banku jsem si rekl, ze clovek nemuze byt prchlivy a rozhodl se na otvirani obalky nalezite pripravit a pustil si vodu do vany, prozkoumal hotelovy minibar a spokojene se ulozil do horke vody... Tak jako vetsinou v zivote, Murphyho zakony a nahody vas dokazi zastihnout sice v prirozenych situacich, ale v podstate v pripadech, kdy nemuzete hned reagovat.  Abych nebyl malicherny a potlacil v sobe zvedavost z obalek a podobnych komunikacnich zablesku, zahodil jsem vsechny mobily na postel. A v oslavne  kaskade se dva z nich rozhodly zrovna vyzkouset, zda se melodie dokazi prekryvat, zacala nelitostna bitva "empetrojek", proste kdo z koho...

..neslo to vydrzet a prvni zmeskany hovor se nastesti zjevil jako pratelske volani, oddechl jsem si. Ale na druhe obrazovce se objevilo, po dlouhe dobe, jedno velmi zname cislo. Bylo mi jasne, ze obalku je potreba otevrit a ve tri rano uz jeden hotovy text opustil vzdusny prostor Ceske republiky, aby potesila dve krasne ocka kdesi na zapadni strane Evropy...

 Tajemstvi takovych obalek byva casto jenom skryte za prostou ikonkou a zdrava zvedavost nedovoli cloveku na takovou zapomenout, i kdyby ji hnedka nemohl otevrit, stejne jako nejde zapomenout a nemyslet na osobu, ktera takovou obalku vyrobi. Nekdy si vzpomenu na tu praci, kterou jsem si daval s tim, kdy jsem psal bezne dopisy, to rozcarovani nad vysychajici naplni do cinskeho pera v puli myslenky, citim vuni dopisniho papiru i obalky, ve ktere putovaly moje zpravy pres kontinenty, dobu, kdy jsem cihal na postaka, jestli neco prinese nebo ne. V dnesni dobe tezko kdy napiseme dopis jen tak, dalo by se rict bez duvodu. Nejspise kazdy z nas posila pohledy z mist, ktera mu pripadaji zajimava, aby potesil oci rodicu nebo prarodicu, nebo lidi, kteri treba v zivote ani nebudou mit sanci se na dane misto podivat. Ale zamysleme se, kdy jste kdo naposled napsali nekomu dopis jen tak, pro radost...