Trocha smuly a trocha nestesti

 

Sedic za stolem premysleje jakou nehoraznosti bych vas dneska prekvapil, prochazel jsem novinovymi clanky poslednich par dni a vybiral si co ze vam tedy okomentuji. Vyber byl opravdu veliky. Napriklad BBC druheho listopadu prinesla ohromujici zpravu, ve ktere stalo, ze paramedici a hasici byli privolani k muzi, jenz po dosednuti na toaletu a snad i po vykonani potreby zjistil, ze predtim nekdo onu toaletu natrel sekundovym lepidlem. Jelikoz se hasicum nepodarilo nestastnika vyprostit na miste, byli nuceni toaletu odmontovat a prevezt ji do nemocnice, kde byla pomoci chemikalii a trochy dobre vule onomu muzi ze zadnice odstranena. Rekl bych ze ponauceni z tohoto pribehu je celkem jasne.

 

Stejne jsem se nestacil divit ve chvili kdy Liberalni Demokrate ohlasili svuj smely plan na zmenu zdaneni prijmu a zisku. Pocitaji s tim ze bezni lide budou platit smesne male dane, firmy na zamestnance take a bohatsim lidem zvysi dane tak ze se prestane vyplacet byt bohaty. Snad jako dan za uspech. Co me ale vubec nezarazilo bylo to, jak si tohoto stezejniho bodu jejich volebniho programu temer nikdo nevsimal. Ani jeden politicky komentar v serioznich novinach ani jedna rozepre v parlamentu. Snad uz konecne vsichni prestali brat tuhle stranu vazne. Liberalni se jmenuje jen proto ze rikaji s kamennou tvari veci ktere ostatni povazuji za vtip a demokrate snad proto aby dali trochu najevo ze o demokratickych principech take neco slyseli, kdyz uz je tedy neprosazuji. Ted uz snad vubec nikoho neprekvapi ze nejvetsi podporu ma tahle strana ve Walesu. Tam se musi dit veci!

 

Pribeh se kterym jsem se ale dnes chtel hlavne podelit je mnohem vaznejsi a usmev na tvari nevyvola. Nenajdete jej nikde v novinach a kdyby jej nekdo napsal, rekli byste ze je to fikce. Uz dlouho jsem nevidel ze by se tolik spatnych veci hromadilo na jednom miste, u jednoho cloveka. Iana jsem poprve poznal kdyz jsme se v praci zbavili manazera jednoho z nasich subdodavatelu. Nastoupil na jeho misto a uz od pohledu vypadal jako duch. Mluvil tise ale pracoval tvrde. Postupem casu jsem se dovedel ze jeho patnactileta dcera ma vazne problemy se srdcem, ve svem veku prodelala jiz tri infarkty a vubec vyhlidky do budoucna byly a jsou mizerne. Ian to tezce nesl a kazdym dnem v nem bylo mene cloveka a vice prazdnoty. Kdyz jeho manzelce lekari diagnostikovali rakovinu kterou nejsou sto vylecit, pracoval dal. Misto se svou rodinou travil dlouhe hodiny v praci, nic nejedl, nepil jen drel. Kdyz se pred nekolika tydny dovedel, ze jeho nejlepsi pritel spachal sebevrazdu, stale pracoval. A jelikoz prace stale pribyvalo, stejnym tempem ubyvalo Iana az se jednoho dne psychicky zhroutil. Pokud jste nikdo nezazili cloveka ktery mel nervous breakdown, tak ani nechtejte. V tu chvili neni clovek pri smyslech a muze byt potencionalne velice nebezpecny. Nastesti se nic vazneho nestalo ani nam ani Ianovi, ktereho prevezli lapidusi do nejblizsi nemocnice.

 

Kdyz nas prijel navstivit minuly tyden byl to naprosto jiny clovek. Vyrovnany a relativne klidny. Mluvil hlasiteji a snad poprve za dobu co jej znam na jeho tvari obcas zahral usmev. Odesel z prace a ze pry si najde neco mene stresujiciho na part time nez si da zase zivot dohromady. Pry ze bude ridit nejakou dobu autobusy. Nevim jestli zrovna tohle bude mene stresujici, ale jsem urcite rad ze se sve deprese dostava. Ptam se jen proc to muselo zajit az tak daleko? Snazil se snad praci zapomenout na sve problemy doma? Mozna. A proc vam tohle vlastne pisi? Mozna proto abych pripomenul, ze jsou v zivote hodnoty ktere se nedaji merit penezi a ze jsou zivoty ktere se meri v letech a ne desitkach let. Ale to jiste vite, ze?