Emigrantovy zapisky- Derniera

Damy a Panove
Ladies and Gentlemans
Drazi pratele

V den kulateho vyroci uverejneni prvnich Emigrantovych zapisku, se s vami loucim. Dnes je tomu presne 284 dni co jsem na Pohybech uverejnil dil prvni. Vcetne dnesniho je dilu 24. Budete-li cist kazdou hodinu jeden dil, mate cteni na den. Budete-li cist kazdeho 1. v mesici jeden dil, mate cteni na dva roky. Budete-li cist kazdeho 29. unora jeden dil, mate cteni na dlouho.
Postupne jsem zde popsal radosti a strasti naseho britskeho emigrantskeho ziti. Byl jsem pickerem, asistentem i bezdomovcem. Poznal jsem podraz i podporu. Ztratil jsem nektere idealy, jine zas nasel. V popisovani jsem dosel az k dnesku, takze je to logicky konec, i kdyz v hlave mam dalsi napad. Berte to jako slib, ci vyhruzku. To je individualni.
Nepopsal jsem vsechno, nebot to ani nelze. Nektere pecky jsem zapomnel omylem, nektere umyslne. Hlavne jsme zde poznali jiny styl zivota. Hodne jiny. To nam potvrdila i ucitelka nasi dcery behem rozhovoru. "Je to tu jine nez v Ceske republice?" " Ano, hodne jine." " My jsme radi jini." K tomu neni co dodat. Hlavne jsme tu poznali jiny styl bydleni. K tomu take neni co dodat. Pouze citat stavare Zdenka zijiciho v UK: "Vzdycky Anglicanum tvrdim, ze vetsina mistnich staveb by v CR neprosla kolaudacnim rizenim a nektere z nich by snad i hygienik oznacil za neobyvatelne. Je fakt nekdy az neuveritelne, v cem tu lidi dokazou zit..."
Jeste Slovenka Jana to tu zajimave zhodnotila; „oni jak jsou na tom ostrove, tak jsou takovy zakonzervovani".
Parkrat mi bylo ctenarskou obci doporuceno vydani Zapisku knizne. Nevim, nevim. Kdo nebyl v UK, hodne z popsaneho nepochopi. A vydat to v anglictine, dostane ma rodina zakaz pobytu v UK na dalsi tri generace. Ale pokud se preci jen najde odvazny vydavatel jez Zapisky vyda, slibuji, ze veskery vytezek z knihy bude venovan na charitu. Penize budou vlozeny na konto JAN, jez je prioritne urceno na zkvalitneni zivota meho a me rodiny.
Tento dil jsem zacal psat na dovolene v Cechach. Pokochal jsem se krasou zen a prirody. Pojedl ceske pokrmy, popil ceske pitivo. Myl si ruce bez dilema mam-li si je oparit, nebo podchladit. Místo usmevavych tvari jsem potkaval pernamentni nasranost.
Ted bych rad pridal nekolik diku. Dekuji, dekuji, dekuji.
Konkretne. Diky Misovi za pomoc a hlavne tlumoceni nejen v bezdomoveckych casech. Diky Jane, Pavline a Katce z Newportu za rady, porady a pomoci s prisernostmi zvanymi formulare. Diky me mamce za administrativni spojeni s CR, za dodavani jidla, piti, ctiva z CR a za porozeni me. Hlavne chci podekovat sve manzelce za podporu, nenechani zpustnusti me osoby a za korektury Zapisku (kdyz je nedelala, bylo to znat v komentarich).
Dale chci podekovat za komentare, za ty slusne i ty vulgarni. Diky memu poslednimu sefovi v CR, za protekcionalismus, nebot tim me totalne nasr.. a ja se rozhoupal odejit.
Diky volicum co hlasovali ANO pro vstup do EU. Diky me ucitelce v prvni tride, ze me naucila psat a diky dalsim ucitelum, ze me to nenechali zapomenout. Diky firme ACER za vyrobu laptopu na kterem zapisky pisi a firme Microsoft za dodani shit software. Diky opicim, ze slezli ze stromu a stali se z nich lide i Darwinovi, ze na to prisel.
Emigrantovi zapisky konci, ale emigrant zustava.
Jsem tu s vami.
Jsem vas.
Mam vas rad.
Jsem dojat.
Miluji vas

THE END
End?