Emigrantuv obcanik- nejen o ceste (cast druha)

...Timto zacal tyden odpocinku, po kterem jsem byl jeste vice unaveny. Mimo jine jsem mel sraz se spoluzaky z uciliste. Nekteri se vyucenemu oboru docela vzdalili, ale zase jsou z nich uzitecne kontakty. Jeden dela vestavene skrine, druhy pracuje v nemocnici na gynekologii, dalsi je funebrak.

Tyden utekl jak voda a jeli jsme domu s vyrazne plnejsim autem. Z CR si vozime co se v UK neda koupit, piskoty, rum, indulonu, hadry na podlahu…

“Na pravem svetle ti sviti jen parkovacka,” rekla babicka

“To je u krajnice, to nevadi, spravim to az doma, uz se tim nechci zdrzovat”.

Od babicky jsme jeli jeste do Nove vsi pro manzelcinu kamaradku, kterou jsme vezli k nam na navstevu. Projel jsem skrz celou Novou ves, nacez jsem se musel otocit a hledat spravnou odbocku. Pri otoceni jsem se jaksi dostal do protismeru. Teda ja ne, ja jel jak jsem zvykly, ale ta sanitka proti nam nejela vlevo. Ridic byl asi zhulenej. Radeji jsem prejel do praveho pruhu, jako ostatni. Kdyz jsme nakladali Ivetu, mela tam spoustu pribuzenstva, kazdy chtel videt jestli fakt mame volant obracene.

A uz jsme jeli smer Zittau, Dover, Usk.

Kdyz jsme jeli v lednu z CR do UK, staveli nas hned za hranici Nemci. Sice je mi znamo jak radi stavi Cechy, jenze ja byl suveren s britskou SPZ. Suverenita me presla, nebot tenkrat staveli kazdeho, vcetne Nemcu. Na zadost policie jsem otevrel kufr a hrozil se vyndavani vseho co tam bylo. U otevreneho kufru se naopak zhrozil, Nemec. Ani ne tak obsahem, jako mnozstvim, navic navrchu byl rozlozeny kocarek. Nastesti jsme vyndavat nic nemuseli, jen si zkontrolovali doklady, coz nebylo zrovna rychle. U me, manzelky a starsich dcer bylo vse OK, ale s Anickou byli problemy a neco si overovali. Zrejme pochybovali jak krasne dite jsem schopen zplodit.

Nastesti pri nasi cervencove ceste nikdo na hranici nebyl a na lici mi naskocil usmev, jez me po chvili presel. Kousek od hranic se na nas povesilo policejni auto a stale nas sledovalo. Diky svemu ridicskemu umeni a ceske prohnanosti jsem je  na kruhaci za Zittau zmatl- odbocil jsem. To necekali a jeli rovne.

Po par prestavkach jsme dorazili do Belgie, kde jsem za tmy a deste menil zarovku se kterou jsem v CR za svetla a sucha nechtel stracet cas.

Ve Francii jsem mel naplanovanou prestavku u Auchan, kde jsem chtel opet natankovat benzin a nakoupit vino. Na webovkach supermarketu psali OTEVRENO24/24. Bohuzel si to neprecetl vedouci obchodu, takze jsem nenatankoval, coz nevadilo, ani nekoupil vino, coz vadilo. Doma jsem si jeste jednou prostudoval jejich stranky za pomoci prekladace od strejdy Googla a zjistil, ze “Faites vos courses en ligne 24h/24…” znamena „Nakupuj on line 24/24…“, supermarket zavira ve 20:30. Stejne je to jejich vina, ze jsem nenakoupil. Nemaji to tam psat jen francouzky a holandsky, ale take nejakou srozumitelnou reci, treba cesky, slovensky, rusky… I anglictinu bych toleroval.

Diky zavrenemu supermarketu jsme stihli pulnocni trajekt. Jeste pred vjezdem na lod, jsem udelal bojove rozdileni. “Martino, vezmes Ivetu, pujdete rychle nahoru a zaberete dobre misto pro me na spani. Tasky vam donesu.”

Po zaparkovani provedla jednotka MI (petku sebou nemeli) zrychleny presun za ucelem zaujmuti vyhodne pozice, zatim co ja jsem zabezpecil vozidlo a pobral stravovaci proviant. Kdyz jsem vysel z podpalubi a nasel zbytek jednotky, zaujal jsem horizontalni polohu, ve ktere jsem statecne setrval necele dve hodiny, behem kterych jsem provadel dukladnou prohlidku ocnich vicek zevnitr.

Po dosazeni britskych brehu a vylodeni jsme vyrazili smer Wales, kam jsme par hodim po usvitu dojeli.

To bylo radosti na Starem Belidle pri shledani rodiny.