Emigrantovy zapisky- Zde domuv muj

Zacnu trochu mimo tema. Pracuji v supermarketu Tesco. Dnes v noci pri doplnovani mrazeneho zbozi jsme objevil zajimavou vec. Krom toho, ze je tam zima, jsou skrinove mrazaky made in Czech Republic (sice firma Linde je nemecky koncern, ale na tom nesejde). Pokud stavebnictvi v UK stoji na polacich, prodej mrazeneho zbozi v tescu stoji na cesich.

Domek jsme najal, prepravce sehnal, na prijezd rodiny se tesil. Bohuzel cesti zakonodarci s finacnimi ustavy razi heslo nac delat veci jednoduse, kdyz to jde slozite.

Manzelka v CR zarizovala papirovani na nase vysidleni. Na zaklade informaci z webu EU obesla urady nahlasit nase prestehovani do jine zeme a dat kontakt na nas. Nikoho to nezajimalo. Policie- pokud proti vam neni vedeno stihani, tak nas to nezajima, evidence obyvatel na radnici- ja to nemam kam zapsat a ke karte vaseho trvaleho bydliste to nemuzu jen tak pripsat. (Mimochodem v CR mame porad hlasen trvaly pobyt, v byte co jsme prodali, nebot zrusit nelze). Jediny kdo si vzal kontakt, byla socialka (pro zaslani rozhodnuti o zastaveni pridavku na deti- tech £13 liber je mozna mene, nez poplatek za prevod) a financni urad. Dale jednala s rediteli skol, kazda z dcer chodila do jine. Oba reditele chteli pouze pisemne odhlaseni ze skolni dochazky, z duvodu stehovani do zahranici. Zhruba deset dni pred odjezdem se reditel na zakladni skole rozkoukal a pak jsem koukal (manzelka jeste vic). Oznamil nam, ze minimalne po dvou letech musime jezdit na zkousky z cestiny, dejepisu, zemepisu. Na viceletem gymnaziu reditel, po oznameni tohoto manzelkou, rekl, ze to neni jen tak a musi se to schvalit krajem.Manzelka dodavala a dodavala dalsi a dalsi dokumenty, uz to vypadalo na zakaz vycestovani z republiky do skonceni skolni dochazky (co jednou stat uchvati jiz nikdy.... ). Uredni siml nerehtal, on primo rval na lesy louky strane. Musela volat i na ministerstvo. S timto panem reditelem a ceskym skolskym zakonem si uzivame dodnes. O tom v pozdejsich zapiscich. Holt odmena za poctivost.

Dalsi k zarizovani bylo ruseni uctu a stavebniho sporeni. Zalozit je bylo jednodussi o zhruba 100 000 podpisu. Nastesti urednice pobocky banky byli vyrazne ochotnejsi, nez jejich kolegine a kolegove ve statni sprave. I tak jsem se musel podepsat tolikrat, jak bych onu banku kupoval.

Jednoho nedelniho listopadoveho rana jsem vesel miril na Bristolske letiste, abych v podvecer neulehal v loze po dlouhe dobe sam. Uz bylo nacase, objevovali se hormonalni problemy- zacinali se mi libit Britky.

Meli jsme tri dny na pripravu stehovani. Vetsinovy dodavatel (bohuzel ne sponzor) nabytku je IKEA. Takze ve stredu rano lezela v obyvaku hromada prken. U hromady prken byla hromada krabic. U hromady krabic byla hromada pytlu. U hromad vseho stali clenove nasi rodiny; „to neni na velkeho tranzita, ale na kamion“. Prijel tranzit; „tohle neni velky tranzit, cos to sehnal?“. V tu chvili pro me nemelo vlidneho slova ani futro u dveri. Pokud vas fyzikari ucili, ze stlacitelne jsou latky plynne, nikoliv kapalne a pevne- neverte jim. Stehovaci dokazali co by nezvladl ani Potter s Rumburakem dohromady a to jsem se jeste nezminil o pracce, mycce, lednicce a dvou lahvich rumu, dulezite vzpomince na rodnou zem (brambory trtinou nenahradis).

V case kdy oteviraji obchody, my otevirali dalsi kapitolu romanu Zivot. Stehovaci vyrazili smer Rozvadov, my za doprovodu babicky smer Ruzyne. Chopit se techto okamziku Holliwood, udela vetsi dojak nez Titanic. Opousteli jsme domov a jeli jsme domu. Kde domov muj?

Po rozlouceni na letisti s babickou nastali dalsi narocne okamziky. S dcerami jsme presvedcovali manzelku, ze letadlo opravdu nespadne, za letu nic neupadne, pilot pri rizeni neodpadne a ona nevypadne. A pokud ano uz ji bude vse jedno. Barvou obliceje pripominala krasne zraly meloun. Zde chci podekovat slecne ,jejiz jmeno si jiz nepamatuji. Sedla si vedle manzelky a cestou ji zabavila, takze nebyl cas na strach.

V Bristolu jsme pristali jak predepsano. Prestoupili na autobus, na vlak, na autobus a uz jsme stali pred nasim novym domovem. Domek sice nedosahoval ceskych standartu, avsak na britske byl nadstandartni, navic po rekonstrukci. Byl jsem pysny, ze jsem takovyto sehnal. Po odemknuti a vpusteni rodiny dovnitr jsem cekal na kladne reakce, zapominajic jejich neznalosti britskeho bytoveho standartu. Reakce prisli- ma pycha presla do pocitu zakomplexovaneho vyschleho blata.

Nastesti byl vecer po unavnem dni a sli jsme brzy spat. Druhy den, v case kdy normalne nemyslim na probuzeni, respektive nemyslim vubec pokud nejdu nahodou (ale opravdu zcela vyjmecne) spat, prijeli stehovaci. Po vylozeni nabytku jsme pomalu zacinali bydlet. Podle moznosti jsme si udelali par uprav smerem k civilizovane Evrope. Napriklad jsem predelal v kuchyni odpad (v UK je to roura skrz zed, ktera usti do kanalku). Na onu rouru, samozrejme bez sifonu, jsem pridelal syfony dva, aby bylo kam zapojit nejen pracku, ale i mycku. Dat pracku do koupelny? To jako zaparkovat kamion v obyvaku.  Zacali jsme bydlet, ale cekala nas dlouha cesta zacit zde zit.