Emigrantuv obcasnik- nejen jak Honza k praci prisel a do policejniho zaznamu se dostal

Po dlouhe dobe zas prispivam se svou troskou do blogoveho mlyna.Sice se porad neco deje, ale nezbyva mi cas o tom psat.

Naopak se neco nedeje a to je zrozeni noveho emigrantcete.  Kdyby na svet prislo prvniho brezna, narodilo by se na St. David’s Day, coz je welsky svatek- u mistnich bychom si splhli. Nevyslo ani narozeni na MDZ. Ze zajimavych breznovych dat zbyva jeste britsky svatek matek (14.3.) a St. Patrick’s day (17.3.). Druhy svatek me moc nebere, nebot stehovani do Irska neplanujem. Hezke by bylo i narozeni na prvni jarni den, jenze to pred manzelkou radeji nezminuji, nebot termin porodu ma 15.3.

Jak jsem se zminil minule, konecne mam praci. Uz bylo na case, nebot po trech a pul mesicich nezamestnanosti hrozilo, ze emigrantce bude pohrobek, nebo ja budu mit na krku bestialni vrazdu tehotne. Takze:

Jak Honza k praci prisel.

Jednoho pozdne podzimniho dne zazvonil telefon, jestli mam jeste zajem o praci ve SPARu, kam jsem posilal CV. Odpovedel jsem ano, ac jsem nevedel o jakou praci se jedna, nebot behem predeslich tri mesicu jsem poslal CV snad vsude krom armady a Buckingham Palace. Byl jsem tedy pozvan na pohovor do prodejny SPAR ve Station Road v nedalekem meste. Celkem jasne instrukce. Na prvni pohled. Nahlednutim do mapy a hlubin internetu jsem zjistil, ze:

1) Station road je dlouha

2) ve Station road zadny spar neni

3) v onom meste je SPARu nekolik

Bohuzel jsem si nerekl o postcode a volajici mel anonymni cislo. Na pohovor jsem vyrazil s velkym predstihem, abych prozkoumal Station road, pripadne cele mesto. Zhruba v polovine zminovane ulice jsem prodejnu objevil. Jednalo se o zcela novou jeste neotevrenou pobocku. Po pohovoru jsem mel ze sebe radost, nebot ten den mi anglictaina zrovna sla. Mimo obvykle otazky o mych udajich a predchozich zkusenostech se me Mrs. XY (asi personalistka) zeptala jestli potrebuji pracovni povoleni. Vysvetlil jsem ji jak to s “nami z vychodu” je,coz stacilo. Po tydnu jsem byl jako uspesny pozvan na druhe kolo. Tentokrat s managerem. Prvni otazka: “Az bude hrat Wales rugby budes mu fandit?” “Ano”. “OK, jsi prijat.” Pote se me manager zeptal na par faktickych drobnosti k praci plus rekl, ze si musim zlepsit anglictinu, coz jsem mu slibil. Takze od 17.12. delam ve SPARu vsechno, co je potreba. Hlavne prebiram a kotroluji zbozi, doplnuji regaly, obsluhuji na kase. Jsem tam jediny chlap (mimo manageru) i cizinec zaroven. Jedna se o me prvni zamestnani v ostrovnim kralovstvi, kde se nemuzu spolehnout na jazykovou pomoc Cechoslovaku, nebo alespon Polaku. To je to co potrebuju, nebot na uceni anglictiny jsem desne linej a potrebyuji bic.

Jak se Honza stal exotem

Jenda z veci co jsem se ve SPARu naucil je pit hodne cerneho caje. Kdyz jsem dostal prvne caj, byl samozrejme s mlekem. Jedine na co se me zeptali, jestli chci do nej cukr. Od te doby jsem vzdy na nabidku caje prikyvl s dovetkem “no milk”. Ted uz nemusim, kazdy si to pamatuje, ale nikdo nechape. Jednou pri klidne smene, jsem kolegynim vysvetlil, ze “in my country” se caj pije vetsinou bez mleka, coz jim pripadalo divne. Dodal jsem, ze se u nas pije hodne zeleneho caje. To jsme byli jeste divnejsi. Tak jsem dodal, ze si, my Cesi, casto davame do kafe rum. Tim uz jsme se stali nepochopitelnym narodem.

Ne vsechny nedavne udalasti byli usmevne, tak ted:

Jak se Honza do policejnich zaznamu dostal.

Ve mestecku Usk, krom nas, zije jeste jedna ceska rodina s detmi. Jejich syn je o par mesicu starsi nez nase Misa a chodi do stejneho rocniku ve skole. Ze zacatku byli nase holky nadseny, ze tu konecne maji ceske kamarady. Bohuzel chlapec zacal byt dosti otravny a cim dal vice se vnucoval az ho Misa pozadala at ji necha v klidu. Jelikoz vetne spojeni “nech me byt” nepochopil, rekla mu to primo a z ostra. Od te doby se ji snazil cesty do skoly (schoolbus) i skolu zneprijemnit (nastesti maji jen jednu spolecnou hodinu). Sice se nejednalo o prime fyzicke utoky, ale byli v tom jasne znamky sikany. Pockal jsem si na hocha u autobusu po prijezdu ze skoly a durazne, ale bez kriku, jsem mu rekl at necha Misu na pokoji, nevsima si ji a jelikoz uz to prehani pujdem na policii. Sice mi ruka tikala, ale dal jsem si velky pozor, abych se ho ani nedotkl. Na policii jsme sice sli, jenze tam zrovna nikdo nebyl. Doma jsme rekli Mise at obtezovani nahlasi ve skole, cimz jsme doufali v klid. U doufani jen zustalo.

Vecer, kolem osme hodiny prisel k nam domu policista, ze jsem na hosana na namesti rval a vyhrozoval mu nasilim. Kdyz jsem to poprel a rekl, ze tam byli dva autobusy deti jako svedci, ze jsem nerval, odpovedel mi, ze hosan rika, ze ma svedky, ze jsem rval a co jsem rikal, nikdo nemuze dosvedcit, nebot to bylo v cestine. Takze je to tvrzeni proti trvezi. Policista dodal, ze me prisel jen upozornit, abych se hosika uz nepokousel nejak kontaktovat, nebot pak by se to muselo prosetrovat. Dal mi podepsat udani na me, kde jako me vyjadreni dopsal, “it’s not true”. Pred odchodem mi jeste predal pisemne upozorneni, abych se nepokousel jakkoliv kontaktovat LV at uz primo, pres nekoho, ci jinak (dopis, SMS...).

Nakonec jsme radeji oznameni na policii o obtezovani me dcery udelali, ona to nahlasila i ve skole. Od te doby ma klid. Jen dodam, ze hosan neni z zadne mensiny a ze jsou s nim i jine vychovne problemy

Ale ted zas k necemu lepsimu, treba:

Jak Honza v Usk zije.

Tedy ne jak tu ziji, spise chci napsat neco o Usk (cti Ask)- welssky Bryndbuga. Usk je male mestecko v jiznim Wales s 2300 obyvateli. Usk je “historic rural town” a nekolikanasobny vitez “Wales in bloom” i “Britain in bloom”. V “Europe in bloom” v roce 2006 byl druhy. Pred Kristem zde byli Rimane, po Kristu Normane. Jestli tu byl Kristus, nevim.

V Usk neni zadny supermarket, zato je zde 250ti luzkove vezeni pro, prevazne, sexualni delikventy . Vsude kolem jsou pasouci se ovce a kone a velssko-anglickou hranici strezi mistni hrad. Ted uz jen zricenina, ale pristupna. Take jsou zde dva zeleznicni mosty, dva tunely, avsak zadne koleje ani vlaky. Mesteckem Usk proteka reka Usk a prijizdi se sem (mimo jine cesty) po Usk bridge. Kousek od Usk je Caerleon s nejzachovalejsim rimskym amphitheatrem v UK. Severne je druhy nejvetsi Welssky narodni park Brecon Beacons.

Je tu zkratka krasne a pridavam par linku at vsichni zavidi. Po roce a pul v placatem, nudnem Surrey se jedna o balzam na dusi. Clenitosti krajiny i silniciemi si pripadame jak v Ceskem Raji u Jicina, odkud jsme se pred temer tremi lety odstehovali.

http://www.usktown.co.uk/

http://www.uskinbloom.org.uk/index.htm

http://www.caerleon.net/

http://www.breconbeacons.org/