Jde to, ale dre to...

Jde to and dre to...

Znate tuhle velice optimistickou hlasku? Takhle nejak jsem si pripadala, kdyz jsem v zari 2000 prijela poprve do Anglie,  vyzbrojena ranou dobrych rad do zivota a flaskou slivovice (na radu babi, jelikoz kudy tece tudy leci). 

 

Po delsi dobe jsem se rozhodla navstivit pohyby a po brouzdani po forech jsem narazila na spoustu dotazu typu: jak se vam tu zije, povazujete se tu doma, jak jste zacinali apod. Donutilo me to se zamyslet nad tim, jake to na zacatku bylo a co se vlastne za poslednich xx let zmenilo (to druhe ale az na nekdy jindy, jo? :-)).

Jak to teda zacalo? :-) Prijela jsem do Londyna autobusem (jak jinak, byl to preci jenom rok 2000) a melo to byt samozrejme pouze na rok. V te dobe jsem dokoncila bakalare a mela jsem skoly, zmeny studijnych planu a samozrejme hektickeho nocniho zivota :-) po krk a rozhodla jsem se vsem znamym a kamaradum ukazat, jaka jsem to borkyne...  a proto jsem odjela jsem za malou louzi hlidat deti... ;-) Po pravde, doma to neslo tak dobre, jak jsem si puvodne predstavovala. Matka na me kricela nesouvisle vety typu: moje inteligentni dcera jede do Anglie uklizet baraky a delat lidem sluzku, pribuzni se mnou z principu nemluvili (paranoa uz v te dobe zacala delat divy – do ted vinim alkohol ;-)) a otec se to rozhodl vyresit po svem a sel si zabehat... ;-) Po par veselych tydnech, kdy se to doma rozdychavalo, jsem nakonec skutecne nastoupila do toho pekneho autobusu (v Plzni ;-))  a vyrazila smerem na Londyn. Dokonce jsem i nedavno koukala na fotku, kterou tata docela prozirave vyfotil pote, co jsem nastoupila, a uprimne, moc ‚v pohode‘ tam za tim okynkem po pravde nevypadam. ;-)

Co se tady tak komplikovane snazim rict (ano, mohla uz jsem to rict, kde by ale byla sranda, kdybych to aspon trosku neprodluzovala, ne? ;-)) je to, ze mi na tenhle zivotni zazitek vubec nic nemohlo pripravit, a ze ty zacatky byly docela peknou zkouskou zivotem. Jednak jsem sem prijela plna idealu a optimismu a jednak jsem si skutecne myslela, ze si tu prede mnou vsichni tak rikajic: sednou na zadek. V Cechach jsem byla si pripadala nekym, tady v Londyne jsem se najednou citila nikym a moje velike ego to nejaky cas nemohlo rozdychat. ;-)

Prvnich par mesicu bylo krutych. Anglicky jsem umela docela slusne (diky rade velice zabavnych kanadskych lektoru, kteri me v Cechach naucili docela dost ‚uzitecnych‘ vyrazu a slov ;-)), ale ono mluvit jinym jazykem a myslet jinym jazykem jsou dve velice odlisne veci. Jsem mirne skleroticka a od prirody mluvim rychle a snazit se neco prelozit, a zaroven nezapomenout na to, co jsem to vlastne chtela rict, bylo nekdy skutecne narocne (nastesti v te dobe nastoupil na pomoc strycek Jack Daniels ;-)).

Behem prvniho roku v Londyne se mi hlasky typu ‚jde to, ale dre to‘ honily hlavou a rikala jsem si, co jsem si to zase na sebe vymyslela‘ (jsem od prirody hodne tvurci ;-)). Moje tvrdohlavost (a to ego samozrejme ;-)) mi ale zabranila v tom, abych to navenek priznala a proto jsem se rozhodla vytrvat..  a hadejte co se stalo.. dospela jsem. Jednak jsem zjistila kym skutecne jsem, zacala jsem si vazit naprosto jinych zivotnich hodnot a rozhodne me to pomohlo k tomu, abych spadla z tich oblaku na zem a zacala se divat na svet a lidi trosku vic realne. Ano, byly dny kdy se mi hrozne styskalo po vsem znamem, po rodine, kamaradech, po vode a horach.. ale diky tomu, ze jsem to nevzdala (tvrdohlavost na n-tou) jsem poznala spoustu skvelych lidi, dostala se do ruznych zajimavych castich sveta a hlavne jsem zjistila, ze at uz to jde jakkoliv, kdyz mate kolem sebe fajn lidi, tak ten nas svet preci jenom je ‚a very happy place to live in‘.

Moje rada pro vsechny, kteri se sem chystaji, je: bude to boj. Pripravte se na to. Nekdy spousta vecich nevyjde tak, jak jste planovali, zivot vam hodi klacky pod nohy a budete se citit ze to proste neni fer. Ono to ale nejak pujde. Hlavni je si tu najit lidi, na ktere se muzete spolehnout, nedelat si moc ocekavanich a nechat se zivotem prekvapit. 

Jak uz jsem psala, jsem tu uz nejaky patek a pokud se chcete na cokoliv zeptat (krome alkoholu, protoze tomu ja samozrejme nerozumim, pac jsem preci abstinent ;-)), tak se ptejte. Pokud budu moct, tak moc rada pomuzu a poradim!

Hodne zdaru a plno uspechu!
Verca