Anglie - správná volba pro nový začátek?

Upřímně, já bych si to s rodinou netroufl risknout. Jsem tu víc než dva roky sám a přesto, že mluvím plynně anglicky, tak jsem se k pořádné práci, kterou dělám doteď, dostal až asi po půl roce, kdy jsem dělal všechno možné i nemožné, ale rozhodně jsem nikdy neměl jistotu, že zítra ještě mám přijít do práce a když už, tak že za ní skutečně dostanu zaplaceno. O tom, nakolik byla většina těchhle prací legální, bych radši ani nespekuloval. Další věc je a už to tu někdo podotkl, přijít sem dnes je něco úplně jiného, než když člověk přišel před několika lety. Konkurence pracovní síly ohromně stoupla a teď to jde ruku v ruce s finanční krizí. Na druhou stranu, jakmile sem přijedete, můžete si požádat o Child Tax Credit (v případě, že alespoň jeden z vás pracuje min. 16hod/týden, tak i Working Tax Credit) a Child Benefit. Mějte ale na paměti, že vyřízení některých žádostí trvá rok i déle, ikdyž to jsou, myslím, extrémní případy. Rozhodně ale můžu doporučit nechat dětem udělat duplicitní originály rodných listů, protože je potřeba odeslat je na dva různé úřady a dost často lidem kvůli tomu jednu nebo druhou žádost zamítnou, protože nejsou rodné listy dodány v termínu, když se případně zdrží jinde. POZOR! Občané nově přistupivších zemí k EU mají nárok na podporu v nezaměstnanosti (Job seekers allowance) a podporu příjmu (Income support) pouze po jednom souvisle odpracovaném roce v UK. Kdybys potřebovala ještě něco vědět, ozvi se.

Pro srnecka: no ta diskriminace mě fakt pobavila. Jako pracující matka se setkávám s diskriminací každý den.Naposledy v pátek tohoto týdne mi můj německý ředitel řekl, že by fakt byl rád abych ve firmě zůstala, ale že s to mou kariéro je to problematické, když mám rodinu a dítě! Šla jsem do kolen. Je to boreček stejně starý jako já...narozdíl ode mně má minimální praxi.Já dělám v oboru 15 let a vysokou jsem si stihla udělat při zaměstnání a mateřské. On ještě studoval, když já jsem měla manažerskou praxi. No, anglická diskriminace mě možná překvapí, ale určitě ne tolik jako ta česká. U nás totiž každá i lehce nadprůměrná maminka má problém...ten problém je její dítě nebo šovinistický kretén, který má potřebu si dokázat, že má "koule". Nejsem feministka...ale realistka. Jinak teď nedokáži posoudit do jaké míry jsou mé představy o Anglii zkreslené..ale to asi nikdo.Jinak nevidím důvod proč bych svého 5-ti letého syna měla připravovat na to, že je emigrant. On žádný emigrant není a nebude. My chceme v Anglii žít a studovat na dobu neurčitou. Nikám neutíkáme a nežádáme o politický azyl, ani o dávky z anglického sociálního systému.Nevidím rozdíl mezi českým a anglickým "hňupem".Každá zkušenost je dobrá...i pro mého syna

Skutečnost, že pětiletý syn touží po tom se s rodiči odstěhovat do Anglie a jeho matka vůbec připustí možnost nebo dokonce seriózně zvažuje něco takového skutečně podniknout, je podle mého názoru zcela vjimečná a má můj upřímný obdiv. Argument, že normální člověk s rodinou by to neudělal, nerespektuji, protože toto zjevně je rodinné rozhodnutí a nevidím důvod, proč když celá rodina má nějaký společný sen, by za ním neměla jít... Naštěstí už žijeme v době, kdy jí v tom nebude nikdo bránit :-) Inushčiny úvahy o tom, že takový krok její rodině umožní poznat jinou kulturu a naučit se jazyk a že to bude zajímavá zkušenost, mě navíc jenom utvrzují v domněnce, že se nejedná o neřízený hysterický záchvat vycházející z impulzivní touhy v životě něco rychle změnit, ale o vyspělou a zodpovědnou rozvahu, jejíž motivací je udělat pro svou rodinu to nejlepší. Znovu mi tedy nezbývá než před takovou iniciativou smeknout a plně ji podpořit. Je přirozené, že každá diskuze tohoto typu bude vždycky přitahovat víc negativních než pozitivních názorů. To vychází z potřeby lidí si stěžovat a sdílet své starosti a samozřejmě na tom není nic špatného. Obecně mám ale dojem, že navzdory několika izolovaným případům, které skončily zklamáním, se většině Čechoslováků v Anglii žije poměrně dobře. Primárním zájmem je pro Inushku asi vzdělání, a proto si dovolím k tomu sepsat několik obecných myšlenek, které by mohly být relevantní. Můj názor je takový, že výběr školy bude obdobný jako v Česku. Těžko se dá paušálně tvrdit, že všechny školy v Anglii jsou horší než ty české nebo naopak. Britské vzdělání tradičně patří k nejlepším na světě a místími metodami výuky se nechaly inspirovat školské systémy po celém světě. To samozřejmě neznamená, že tu neexistují neúspěchy a že neobjevíte odstrašující případy mrhání penězi i dětským potenciálem. Člověk může narazit na špičkové vzdělávací zařízení, když má štěstí, a na katastrofální, když má smůlu, a to platí v Anglii stejně tak dobře jako u nás. Jen je pochopitelné, že katastrofální školy v Anglii budou o stupeň horší než v Česku a elitní školy v Anglii budou zase o stupeň lepší - je to ve srovnání s naší vlastí veliká a rozmanitá země. Moje vlastní zkuženost s britským středním školstvím je celkově dobrá. Naše univerzita organizuje celou řadu debatních soutěží a modelů UN pro středoškoláky a já tam obvykle jezdím jako rozhodčí nebo kouč. To samé občas dělám i v Česku, takže mám možnost srovnání. Studenti v Anglii jsou už od začátku studia vedeni k větší nezávislosti, kritickému myšlení a kreativní práci. Větší důraz je kladen na eseje a diskuze, spíše než na memorizaci faktů. Hlavními otázkami často není CO a KDY, ale PROČ, a to je myslím pro pochopení souvislostí ve dnešním světě daleko užitečnější. Dovednosti, kterým se tu děti učí, nejsou udržet v hlavě naráz co největší objem informací, ale spíš umět informace efektivně vyhledat a patříčně využít. České školy mají bezesporu výhodu v tom, že dětem poskytují o něco širší faktickou vybavenost. Záleží pochopitelně na osobní preferenci, každému vyhovuje jiný přístup. Šikana se může objevit na jakékoliv škole, stejně jako její rychlé a úspěšné řešení. Netroufnul bych si tvrdit, že v jedné nebo druhé zemi hrozí vyšší riziko, záleží na povaze dítěte a situaci v kolektivu. Národnost a původ v tom obvykle hrají minimální roli, zejména v prostředí, které je tak multikulturní jako Londýn. Pětileté dítě si v nových podmínkách zvykne rychle, i když nezná jazyk, a velmi snadno se taky aklimatizuje, stačí se podívat na děti diplomatů. Škála mimoškolních aktivit, obzvlášť těch nesportovních, je tu obrovská a na většíně škol téměř zaručeně kvalitnější, než v Česku. Je to dáno především pozorností, která je v Anglii už tradičně různým formám využití volného času dětí věnována. Nezapomínejme, že nejlepší střední školy v této zemi jsou soukromé a je třeba za studium na nich platit, i když na většině z nich fungují programy finanční podpory pro studenty z nízkopříjmových rodin. V neposlední řadě bych rád zmínil, že absolvent britské střední školy bude přirozeně mít daleko větší šanci dostat se na univerzitu v Británii nebo ve Spojených státech. Bavit se o srovnání úrovně s českými univerzitami a o perspektivách dalšího uplatnění, by asi byla ztráta času. K životě v Londýně už bylo napsáno dost - je to obrovské město a má veškeré nevýhody, které k tomu patří, tedy znečištění, obtížná doprava, drahé bydlení, a podobně. Žil jsem tam 2 roky a odstěhování do Oxfordu pro mě bylo do jisté míry vysvobozením. Na druhé straně mi Londýn chybí a rád se tam vracím. Je to vztah souběžné lásky a nenávisti, na který je třeba se připravit a se kterým by někdo, kdo nikdy ve velkém městě nežil, mohl mít problém. Pokud člověk nechodí do čtvrtí, které jsou zodpovědné za vysoká čísla v tabulkách kriminality, je Londýn relativně bezpečné město s dostatečně vysokým počtem policistů v ulicích a jedním z nejlepších kamerových systémů na světě. Kdybych se rozhodoval, kde s rodinou žít, rozhodně bych Londýn nevyloučil jenom proto, že se tam podle statistik přepadá :-) Jak snadné bude najít práci musí Inushka vědět nejlépe sama. Záleží to na jejích schopnostěch a zkušenostech. Manažerka s dlouholetou praxí a znalostí angličtiny najde v Londýně dobrou práci snadno a bude za ní velmi dobře zaplacená. Životní úroveň je v Británii stále daleko vyšší než u nás, ale na druhé straně by možná bylo nerozumné měnit vysoký manažerský post v Česku za práci recepční v Londýně proto, že v získání lepší pozice člověku brání jazykové obtíže. Britská antidiskriminační legislativa, stejně jako mentalita společnosti v tomto ohledu, má před tou českou zatím náskok asi 3 generací, není proto třeba se toho přehnaně obávat. Se zdravotnictvím v Anglii mám dobré zkušenosti, stejně jako s tím českým, ale platí, že je nutné vybrat si dobrého doktora a dobrou nemocnici. Ani toto by pro mě nebylo důvodem, proč do Británie s rodinou nejít. Shrnul jsem několik svých pohledů na klíčové oblasti života v téhle zemi. Jsou to mé názory, které se mohou a nemusí shodovat s názory ostatních, a já bych Inushce přál, aby jí celá tahle široká diskuze pomohla ujasnit si pro a proti a nakonec se správně rozhodnout. Je ovšem jedna věc, kterou se tu myslím dosud nikdo nezabýval. Ačkoliv uznávám, že starosti o jistotu výdělku, kvalitu bydlení a cenu benzínu jsou důležité, není dobré se na ně omezovat. Krok, ke kterému se Inushka odhodlává, by mohl její rodině otevřít nové obzory a možnosti. Zahraniční zkušenost, zvlášť dlouhodobá, lidem pomáhá chápat svět, rozumět jiným kulturám a umět s nimi komunikovat. Když už jsem zmínil kulturu, Londýn je město kulturou doslova nabité se spoustou galerií, muzejí, festivalů, divadel, knihoven, a podobně. V tom všem je obrovský potenciál. Kromě toho, dítě, které má to štěstí, že vyrůstá a vzdělává se ve dvoj nebo vícejazyčném prostředí a stane se tím pádem de facto rodilým mluvčím ve více řečech (což je ještě ve věku 5 let prakticky zaručené), bude mít v životě velikou výhodu oproti všem ostatním. Výhodu nejen profesní, ale i společenskou a kulturní... Předpokládal bych, že na těchto základních poznatcích se tu všeoběcně shodneme. Takže až bude Inushka stát před finálním rozhodnutím, zda učinit v životě své rodiny radikální změnu, měla by se myslím kromě toho, v jakém domě bude žít, jestli si bude moci dovolit domácí kino a kolik korun dostane za jednu vydělanou libru, zamýšlet i nad tím, jakou takový krok bude investicí do budoucnosti celé rodiny, kam ji posune a proč je to důležíté. Spokojenost v životě a jeho smysl mají totiž vedle životní úrovně i jiné rozměry...

jen na dodani. Vetsinou proti jsou lide co nemaji zkusennosti s rodinou v CR!

To s tím, myslím, nemá moc společného. Já si jen upřímně myslím, že je to až zbytečné riziko ve chvíli, kdy chce člověk teprve tady získávat obstojnou angličtinu, která později případně může zajistit lepší příjem a tím i životní standard. Ale konec teoriím - před deseti minutami jsem měl na telefonu pána, který zoufale popisoval, jak je úplně bez peněz, má tu tři děti, práce moc není, proces schvalování dávek se táhne už x měsíců a nezdá se, že by to spělo k rychlému konci a on už mezitím nashromáždil jen na nájmu dluh skoro 2tis. GBP. A to je, pánové, praxe, ne teorie, kterou si tu zažívají tisíce nejen československých rodin. Denně mluvím s 20 až 30 z nich a všichni mají naprosto stejný problém - přecenili svojí znalost angličtiny a tím i svou schopnost zabezpečit si slušnou životní úroveň.

Suhlasim s tvojim clankom. Myslim si, ze ked sa ktokolvek vyberie zo svojej rodnej krajiny kamkolvek, s rodinou alebo sam, bez patricnej jazykovej vybavy je na tom horsie ako ti, co rozumeju a rozpravaju aspon priemerne. Ak as mu podari nastartovat tak ako Honzovi moze byt rad. Ale moze taktiez pohoriet a supom domov letiet... :dry: Nehovoriac o tom, ze naivní ludia ktori idu do Uk bezhlavo za vidinou "ruzovych zajtrajskov" bez jazykovej znalosti a podpory su potom v slovenskych "Headline news" ako telefonicke solokapre, ktore narazili a maju svojich 5 minut smutnej slavy na obrazovke, ked sa stazuju, ako si narazili nos vo vysnenej krajine... :silly: Ja tiez patrim medzi tych, ktori zvazuju presun mimo SR, avsak predachadza tomu vseobecna priprava znalosti legislativnych, jazykovych a financnych. Planujem to na buduci rok a rad by som ostal dlhsie ako bezny brigadnici a "ryžovači". Pat rokov je minimum, co by som chcel zotrvat vonku, ak sa mi to bude pozdavat a bude sa mi darit, tak mozno ostanem nastalo.Este momentalne riesim aj ponuky zo Swiss a Tyrolskych Alp, ale k anglictine som mal vzdy blizsie, takze asi vyhraju anglicky hovoriace krajiny.

Já sám mluvím plynně anglicky a než jsem přišel do UK, studoval jsem v USA, léta učil angličtinu, překládal, tlumočil a pracoval v zahraničním obchodě. Přesto jsem tu práci, kterou dělám doteď a slušně mě uživí, našel až po půl roce a do té doby jsem obsluhoval na indických svatbách, myl nádobí, vyklízel stavební odpad a byty po Indech, dělal pikolíka v hotelu, otravoval lidi telemarketingem a prodával tiskařské stroje... Ale hlavní pointa toho všeho je, že jsem těm často ne snadným situacím čelil sám, což je poměrně jednodušší, než když jsou v té situaci ještě partner/ka a navíc děti.

Děkuji Ramblinovi, jak krásně přehledně popsal mé důvody k odjezdu do Anglie. Můj pětiletý syn hraje půlroku na kytaru..no vlastně učí se hrát na základní umělecké škole. Na výuku jsem ho přihlásila proto, že od dvou let postával před umělohmotným mikrofonem, s plastovou maketou modré elektrické kytary a zpíval Red hot chili pepers..tell me baby, what´s your story...na školu ho vzali jako mimořádně talentované dítě, které se na kytaru prostě chce učit. Ale jakou to dalo práci !!!! My totiž máme ty české školní osnovy a ty říkají, že dítě se může učit hrát na kytaru až od 7 let. Prvně musí do přípravky.Na dva roky. Díky panu učiteli, který ho přijímal ho vzali. Měl s tím obrovské problémy a i přes to, že my školné platíme..on za tuto výuku zaplaceno nemá. Kubík je žák..nežák. To je další důvod k odjezdu. Děti, takto malé, jsou jako houby. Potřebují se vzdělávat (záměrně nepíši "učit se") Tak proč jim v tom bránit? Souhlasím i s Kabedjahem (to je jméno?) Člověk se musí odpovědně připravit. Zvláště pokud má takto krásný závazek..dítě. A o to se i prostřednictvím této diskuse snažím

;) Kabedjah je muj krestansky pseudonym, ktery vznikl spojenim slov Kabód a Jahve. Tohle jmeno mi dal mi ho muj blizky pritel studujici Judaistiku na Teologicke fakulte UK v Praze. :)

...a co Kabod a Jahve znamena?

Křesťané mají Krista a židé Jahveho (nebo taky Jehova). Je to označení pro "židovského" Boha. Název, myslím, vychází z hebrejštiny, ale nejsem si úplně jistá. Více v Talmudu nebo starý zákon v Bibli...Kabod? To slyším poprvé

[b]honza.410 wrote:[/b] [quote]...a co Kabod a Jahve znamena?[/quote] Ľudia nemôžu vidieť Boha, ale len akýsi odlesk jeho prítomnosti, ktorá je nazývaná „Božia sláva“ (kabód), ktorý však nemá byť zamieňaný s Bohom samým (Ex 33, 18). Božia „sláva“ mala zdôrazňovať rozdiel medzi obmedzenými predstavami ľudí o Bohu a jeho vlastnou svätosťou. Jahve čiže Hospodin je meno židovského Boha. Jeho význam sa pojí s hebrejským slovesom hājâ (= jestvovať). V pôvodnom hebrejskom texte biblie neboli samohlásky, teda Božie meno sa písalo ako tetragram JHVH. Meno bolo pre Židov tak posvätné, že ho nevyslovovali, no na jeho miestie čítali Adonaj (= môj Pán). Kombináciou spoluhlások JHVH a samohlásiek zo slova Adonaj vzniklo slovo Jahve, ktoré sa používa od 12. storočia po Kr. Tak som dospel k tomuto spojeniu, nie snahou vlastnou, ked sa moj blizky priatel spojit moje meno : Slavomír má slovanský pôvod a význam mena je „sláviaci mier“. a moju osobnost v krestanskom duchu.... :-) Takze som svojim zivotom malickym odleskom Boha. (dufam) :)