Muj kamarad Mysak

Obcas se zivot velice dokaze zatocit, jeden nikdy nevi, na jake druhy lidi na sve ceste zivotem narazi. Pri soucasnem kalupu, sprintu a ve vysokem tempu se dokazete setkat za rohem domu s obdobne spechajicim clovekem, ktery se nediva napravo ani nalevo a jde si za svym, ostatne jako vetsina z nas. Srazka na ulici miva ruzne podoby. Od padajicich tasek a klobouku, vysypanych veci z damskych kabelek, narazenych cel a zapletenych nohou, pres voditka od psa tak dumyslne zamotana kolem vasich nohou, jako by jste s dotycnym psickarem obsolvovali minimalne vir stredniho hurikanu a u toho se jeste objimali jako rusti statnici. Samozejme, jak jinak nez s vydesenym zviretem na konci obojku. To je presne ta atmosfera, kde jsem se setkal s Mysakem. Prisel a neduverive si me prohlizel. Skoro jsme se srazili ve dverich meho bytu. S lehce neduverivym usmevem mi podaval svou tlapku a vyslovil sve jmeno, ctveracky vyraz z oci mu nedokazal zmizet. Zvidave se rozhlizel a svym cumackem zkoumal okoli, vypadal klidne a spokojene a zaroven se snazil byt ostrazity a  soustredil se na me.

Ubehlo nekolik mesicu a Mysak je mym velmi dobrym kamaradem. Sem tam me vytahne i z moji nory a jdeme spolecne zjistit stavy u ostatnich zvirat. Nekdy se prikutali medvide a se svyma privrenyma ocima zvestuje, co noveho v jeho reviru, spokojene upiji pivko a se vzpominkama na minule zimy se s nami tesi z noveho jara. Mysak dokaze vzdycky nadhodit tema, ktere nam ostatnim, v mestskem prostredi ztracenym, dokaze dodat ztracenou viru v lepsi budoucnost a hlavne znova ziskat identitu, kterou vetsinou jako by neochotne odevzdavame pri odchodu ze svych nor na cesty, kde s kazdou krizovatkou zjistujeme, jak nicotnym a malym clankem celeho toho hemzeni jsme se stali. Nekompromisne a nezmenitelne rutinni rytmus kazdodenniho zivota s nama malyma sedyma myskama mava a haze sem a tam. Mam rad, kdyz Mysak zacina vypravet. Se zvednutym obocim, klasicke tema o praci a strastech bezneho ziti nema zpravidla delsiho trvani a hovor se strhava na aktualni a podstatne poznatky, pracne ziskavane a pres maly cumacek zpracovavane i tam, kde by se vousky uz kolikrat od same zvedavosti zakroutily navzdy. Se sibalskym pohledem sleduje, jak napjate posloucham jeho slova a kousek po kousku si vybavuju maly mysi zazitek velkeho formatu. Musime se z tohot zivota i radovat, kazda seda mys je prece soucasti velkeho spletence chodeb na zivotnich cestach, s jasnym i zahadnym prubehem, kde snaha jednotlivce prispeje nejmene k uspechu dvojic a nase mala skladanka je pevnejsi. Dokaze me pobavit, rozesmat, nadnese namet k zamysleni. Muj kamarad Mysak je zivouci dukazem toho, ze podstata nasi existence nebude jenom o tom, na co se obcas mysl na vsech dokaze neprijemne zuzit.