Magnet na lidi

Máte to v sobě všichni, jen každý jinak. Víte, že to je droga, ale nedokážete se bránit. Není za tím tajemství přitažlivosti, ale odpudivosti.

Nevím proč, ale čtu-li například blog „Kam patřím“ autora t32k, tak se nemůžu ubránit dojmu, že tenhle pocit je obecně dost rozšířený... Myslím tím pocit, který vznikne po nějakém čase stráveném v UK, a který vás jaksi zbaví pocitu, že doma je nejlépe. Přijel jsem do UK původně na tři měsíce - trošku poposunout svou ubohou angličtinu a získat nějaké nové zkušenosti. Moje spolubydlící z Francie mi říkala, že přijela taky na tři měsíce a že už tu je asi tři roky (tehdy 3, teď 5). Moje spolubydlící z Německa mi říkala, že si přijela jenom trochu vydělat, aby splatila dluhy, ale po pár letech nějak zapomněla, že se vůbec chtěla vrátit... Není to tedy asi jen zkušenost Čechů, tenhle "magnet na lidi".

A není to vlastnost jen UK, podobnou zkušenost mám už z USA. Tam jsem byl jen na pár měsíců a vcelku brzo jsem se chtěl vrátit, nikomu jsem tam nerozuměl a můj omezený český mozeček nechápal příliš otevřené chování místních lidí. Můj návrat se trochu opozdil, protože původní letenka koupená na September 11, 2001 se z nějakých světových důvodů musela přesunout na říjen. Nechal jsem tedy v Americe bráchu i kamarády a vrátil se do ČR dodělat školu. Ale už na Ruzyni jsem měl první kulturní šok. Vždyť ty Češi se vůbec neusmívají! Mračí se na vás jak kakabus, jsou hrozne formální, ale přitom rozhodně ne ve smyslu anglických gentlemanů, navíc si myslí, že jsou středem světa... necítil jsem se dobře. Ale za chvíli si člověk zvykl, přeci jen jsem nebyl pryč až tak dlouho.

Pak jsem stejný šok viděl i u svých přátel, kteří se po delší době vrátili do ČR. Tak se těšili domů... a pak? Když říkali své zážitky, tak jim je lidi ani nevěřili. Jedna z největších omezeností českých tuzemců je podle mě v neschopnosti přijmout existenci normálnosti jiných kultur.

Paradoxně v UK i v USA jsem měl vždy nižší životní úroveň než v ČR. V Česku jsem lépe jedl, lépe jsem bydlel, každému jsem rozuměl a mohl jsem i cokoli napsat, také jsem měl dobrou a společensky uznávanou práci a v neposlední řadě jsem měl vždy po ruce své blízké.

Často tedy musím přemýšlet co mě v UK vlastně drží. A pořád nevím. Ale k diskuzi můžu dát několik nesystematicky uspořádaných úvah.

Člověku se lépe dýchá.

Nejdřív jsem na vzduch v Londýně dost nadával. Při cestách do práce na kole, které dělaly měsíčně něco přes 1000 km (4x denně 13km) jsem se nadýchal neuvěřitelného množství nečistot. Fuj. V nose jsem měl rozleptanou sliznici tak, že se mi občas sama spouštěla krev. Z obličeje jsem každou sprchou smyl černý povlak, jež si mě spletl s Ropákem. Nechápal jsem jak kolega z Haify může pořád tvrdit, že na to jak je Londýn velký, tak má neuvěřitelně čistý vzduch. Pak jsem se přestěhoval do Camdenu, kousíček od práce v centru, mimo největší londýnské silnice. Bydlím mezi Talacre Gardens, Primrose Hill, Hampstead Heath, Regent’s Parkem a několika lokálními parčíky. Úplně jiné prostředí než východolondýnské Docklands. Přesto je to pořád městský vzduch jednoho z mála světových hlavních měst, kde je povoleno do centra vjíždět autem. Proč se mi tady tedy lépe dýchá?

Je to tím, že Londýn je zhruba 80 km od moře. Vlhkost vzduchu je tady mnohem příjemnější než na kontinentě. Když přijedete do Česka zejména v letních měsících, tak si všimnete, že ve větších městech, byť mají oproti Londýnu zlomkovou dopravu, se dýchá mnohem hůř a těžkopádněji. Navíc doprava v tranzitním Česku roste a roste, ale o tom tento příspěvek není.

Opravdu se lépe dýchá

Tak teď se sice jakoby opakuji, ale téma je jiné. Zákaz kouření v UK bylo něco, co mému životu dalo novou, dříve nepoznanou kvalitu. Má první práce v UK byla v restauraci, kde byl součástí bar na kterém se mohlo kouřit, bez ohledu na to, že tím hosté obtěžovali nekuřáckou část zaměstnanců a že kouř šel i do prostor restaurace, kde ze smyslné pochoutky francouzské five-star kuchyně utvářel zážitek smíšený s dehtem a čpavkem vylučovaným smradláky. (Mimochodem prodejem českých cigaret v Londýně za směšně nízkou cenu £30 jsem vždy zaplatil náklady na letenku do Česka, kde jsem již párkrát byl. Tehdy karton Marlboro v ČR stál £12, dnes už se to nevyplatí.)

Zákaz kouření v restauracích, hospodách a všude možně způsobil, že můžu večer vyrazit s přáteli na pivo nebo prostě na pokec, aniž bych za to musel platit nechutným nasmrádnutím svého oblečení. Mimo to se mi od té doby nestalo, že by mi nějaký milý opilý jedinec někde v hospůdce omylem propálil mikinu. Dokonce i návštěvnost restaurace, kde jsem tehdy pracoval se po vystrnadění smradu natolik prudce zvýšila, že mi to přineslo nemalou odměnu v navýšeném service charge na výplatě. (Proti sebepoškozování kouřením nic nemám, pokud to nikdo nefuní na mě. Na návštěvě v bytě kuřáka neprotestuji proti kouři, jsem tam dobrovolně a je to jeho kulturní způsob pohoštění.)

No, mám těch důvodů ještě víc, ale pro dnešek by toho psaní stačilo… pokračování příště.

Vladislav Jankových

Jak napsat blog

V diskusi prosím dodržujte pravidla slušného chování. Uživatel vkládající velmi nevhodné komentáře se vystavuje možnému zablokování svého účtu nebo celé IP adresy. Toto se týká například nezveřejněných vulgárních komentářů z IP adresy 86.154.228.231 - pamatujte, že internet není zcela anonymní.