Anglický sen 3.kapitola - Houseshare

Pro většinu lidí, kteří přijeli do Londýna za prací, je houseshare jediná cenově přijatelná forma ubytování a i mně nezbylo nic jiného než se smířit na nějaký čas se ztrátou soukromí a přizpůsobit se. Pro hledání jsme použili webové stránky www.gumtree.com, kde je velká nabídka pokojů i jiných forem ubytování. Pro nás ale bylo hledání težší, protože máme psa a tak jsem obvolala snad padesát inzerátů.
I když většina pokojů byla ještě volná, jakmile jsem se zmínila o psovi, tak už nebyl zájem. Nakonec jsem skončila se čtyřmi inzeráty v cenách od 80 do 100 liber týdně za dvoulůžkový pokoj, včetně poplatků. Když jsme se přišli podívat na ten první, otevřel jakýsi míšenec a neochotně řekl, že si to rozmysleli, že psa nechtějí. To nám ale moc nevadilo, dům nevypadal zvenku moc vábně. Druhý dům se nacházel v poklidné ulici nedaleko Heathrow, byl moc hezký a čistý, dobře zařízený. Majitel byl Ind a řekl, že jedni zájemci už dům viděli a jestli odmítnou, můžeme se nastěhovat. Třetí a nejlevnější pokoj byl v Hayes. Cena také odpovídala kvalitě ubytování. Ošklivý pokoj, ošoupaný koberec a sešlý nábytek. Podobně vypadal celý barák, který obývali Indi a jedna postarší Angličanka. Všichni byli přátelští, ale bydlet tam, to jsem si nedokázala představit. Zbýval čtvrtý pokoj, který se nacházel v bytovce. Majitelkou bytu která se nacházel ve čtvrti Southall byla mladá Ukrajinka. Southall je čtvrtí ryze Indickou a Angličani tam nebydlí. Když jsem vysedala v Southall z autobusu, moc nadšená jsem se svým možná budoucím domovem nebyla.
Jakmile jsme se však začali blížit k ulici kterou jsme hledali, okolí se zklidnilo, ubyly odpadky na ulici a my jsme se dostali na klidné a čisté minisídliště. V bytě nás přivítal bratr majitelky, Alex. Po přátelském rozhovoru jsme se dohodli kdy se nastěhujeme.
Pokoj stál 100 liber týdně a v ceně byl i vysokorychlostní internet. Byt byl dvoupatrový. Dole byla kuchyň a Alexův pokoj, nahoře dva dvoulůžáky, jednolůžák a koupelna se záchodem, sprchou a vanou. Vše hezké, vkusné, čisté...až luxusní. Naši další spolubydlící byl polský pár. Jak s Alexem tak s Polákami se nám dobře vycházelo. Alex je člověk o kterém člověk ani neví, a to má své výhody i nevýhody. Nevýhoda to byla když jsme něco chtěli.
Například jsme si sice zaplatili dvojlůžko, ale dostali jsme postel a matraci s tím, že nám do týdne dají dvojlůžko. Čekali jsme skoro měsíc. Bohužel jsme také nikdy nezažili jaké je to mít jak vanu tak sprchu. Nejdříve tekla vana a pak se opravovalo těsnění u sprchy.
Jinak ale vládla v bytě pohoda a klid. Vždycky jsme litovala lidí, kteří bydlí přes české agentury v odporných podmínkách po šesti až deseti, nás bylo jen pět a platili jsme přibližně stejné peníze za luxusní ubytování. Na druhou stranu jsme ale nikdy nepochopila proč si tito lidé nenajdou lepší ubytování, vždyť je to tak jednoduché, nabídek je všude tolik !!! Ale pokračujme v příběhu o našem housesharu. Bohužel klid a pohoda netrvala víc než dva měsíce.
Poláci se odstěhovali zpátky do vlasti a naše majitelka musela hledat nové nájemníky. Tentokrát se rozhodla obsadit oba volné pokoje a povedlo se. Dostali jsme nové spolubydlící. Do jednolůžkového pokoje se nastěhoval Michael z Řecka. Michael je student který již vystudoval novinařinu a teď se rozhodl že chce studovat film. Jeho otec je Angličan, ale on vyrostl v Řecku. Mike je velký pohodář, který pořád někde běhá a tak jsme si ho nikdy moc neužili. Buď byl ve škole, nebo v práci nebo u přítelkyně. Druhý dvoulůžák obsadili Stephan z Německa a Mona z Norska. Jak se ti dva našli, nám vrtalo hlavou hned od začátku. Stephan, kterému bylo něco pod třicet, byl mohutné postavy, vysoký a hlučný. Mona byla pravý opak, malá, tlustá, tichá a alternativního vzhledu. Stephan pracoval jako řidič náklaďáku a Mona prodávala v drogérii. V den kdy se k nám tato povedená dvojice nastěhovala naše idylka v housesharu skončila. Ze začátku se Stephan jevil spíše jako trochu hlučný a vtíravý spolubydlící. Často se zastavil na chvíli v našem pokoji, to ale přestalo poté co si přivezl počítač. Byla jsem celkem ráda, že se zahrabal ve svém pokoji a já měla zase klid na surfování na netu a učení. Nicméně, doma to už nebylo jako dřív.
Bytem co chvíli zazněl jeho hlučný hlas a v kuchyni se začal kupit pořádný bordel. Po celém bytě se to začalo hemžit jejich poházeným prádlem. Jejich přítomnost byla zkrátka všudypřítomná a nám začali lézt pěkně na nervy. Zatímco předtím v našem bytě vládla jakási nevyslovená úmluva ?umyj po sobě to co sis našpinil?, Stephan s Monou po sobě nechávali dny staré haldy nádobí. Nám nezbylo nic než to po nich umýt abychom si měli v čem uvařit. Své hrnce jsem si před nima začala schovávat ve svém pokoji poté co jsem je několikrát upozornila, že můj hrnec si po sobě musí umýt. Místo aby Stephan s Monou respektovali mé věci, tak mě Stephan ještě pořádně vyřval, když jsem ho požádala aby mé věci po sobě umyl. Střídaly se období kdy jsme se spolu ze slušnosti bavili a kdy mě ani nepozdravil.
Jednou, den před silvestrem mi dokonce i pomohl obnovit internetové připojení poté co jsem přeinstalovala počítač. Hned druhý den ale zaťukal a chtěl půjčit naše auto. Poté co jsme mu slušně řekla ?Sorry, but I don?t think so? ho chytl další amok a prohlásil, že když mi opravil počítač, tak já mu musím půjčit auto. Poté jsme si vzala telefon a zavolala majitelce a řekla jí, že se buď odstěhujeme my nebo oni. Problém byl v tom, že se ho majitelka bála vyhodit. Situace se vyhrotila asi za 14 dnů. Právě jsme se s přítelem vraceli domů. On předtím než otevřel dveře nakoukl oknem do kuchyně a co nevidí, Mona se nám hrabe v naší skříni s jídlem.
To mě naprosto dopálilo, vrazila jsem do kuchyně a vyřvala ji, co si to dovoluje. To jsem ale neměla dělat, protože Stephan se vřítil do kuchyně a začal mi nadávat.Co si dovoluju řvát na jeho přítelkyni. Rozpoutala se pěkná hádka, Stephan vyhrožoval že mě zmlátí a že budeme litovat... V ten den mě napadl ještě jednou a já si dělala hlavu co bude až se dozví že ho majitelka vyhodí. Všechno se ale vyřešilo samo, když jsme jednoho dne přišli domů z práce a doma byla nezvyklá aktivita. Stephan se i s Monou do večera vystěhovali. A chudák majitelka přišla o dva týdny nájemného, protože Stephan jí už dva týdny neplatil a řekl jí, ať si nechá deposit. Zato my jsme byli radostí bez sebe. Všechno se uklidilo a v bytě byl zase ten super klid a pořádek.

Napsala: Kamila