Anglický sen 6.kapitola - Hledání práce

Najít práci s ubytováním pro pár v Anglii není otázkou několika dní a tak jakmile jsem přestala chodit pravidelně do práce v CUSO (zásluhou mé zrádné kolegyně, jak už jsem psala v předminulém díle) využila jsem situace a porozhlédla se po něčem lepším. Navštívila jsem několik agentur ve svém okolí a zasurfovala na Netu.
V agenturách si všude vzali muj životopis a už jsem o nich nikdy neslyšela. Naštestí jsem také procházela okolo agentury Staffsign a rozhodla se optat také tam. Byl to den kdy jsem byla na Ondru z CUSO pěkně nabroušená, protože mi položil telefon po tom, co jsem mu marně vysvětlovala, že dnes opravdu musím jít k doktorovi a že to nelze odložit. I mé pádné (a pravdivé) duvody ho neobměkčily.
Vešla jsem do agentury a zeptala se. Příjemná paní mi vysvetlila že ani oni nikoho právě neshánějí. Nakonec se mě ale zeptala, proč vlastně hledám práci. Nemohla jsem si pomoci a začala jí můj příběh o Ondrovi a CUSO vyprávět. To ji obměkčilo natolik, že mi řekla ať se zítra přijdu zaregistrovat a že se pro mě přece jenom práce najde. Druhý den, v úterý, (Ondra mě za trest do práce nezavolal) jsem přinesla potřebné doklady (pas, reference, fotky, výpis z účtu, řidičák) a v pátek už mě zavolali do práce. Sraz byl před agenturou a poté jsme se vydali do nedalekého skladu, kde se rozesílaly zásilky hromadné pošty od dopisu bank po velké balíky promocní akce piva Foster. Zde se dělalo na osmihodinové směny a byla hodinová přestávka (neplacená) na oběd a dvě půlhodinové placené přestávky.
Práce byla v pohodě a čas celkem rychle utíkal. Kolegyně byli predevším z Ukrajiny, Polska a Etiopie. S holkami z Etiopie jsem si dobře rozuměla, asi proto, že mé tři roky v Jihoafrické republice mě naučily o černoších dost. Holkám z Ukrajiny a Polska jsem se raději vyhýbala, byly to pro mě takové nesympatické Macho ženy a cernošky na to měly podobný názor. Jednou, při rozhovoru z jednou Etiopankou jsem byla dost šokovaná. Ona, zrovna tak jako já prožila léta v jihoafrickém Durbanu. Také to pro ni bylo její oblíbené město a shodly jsme se dokonce i na tom kam jsme chodily na nejlepší (a hlavně nejlevnejší) zmrzlinu ve městě. Je to zvláštní pocit, když se sejdou lidi z ruzných koncu světa v Lonýně a baví se o obchodě na opačné polokouli.
I v této továrně byl celkem přísný režim, sice nikdo nerval rychleji, rychleji, ale nemohli jsme si sednout ani u práce u které by to nemohlo vadit a skoro se nesmělo mluvit. Angličanky, které tu pracovaly, byly taková ta hodně nízká vrstva a nejspíše si svou frustraci vylévaly na nás. Obzvlášt jedna, ta ale kričela pořád. Po čase mi došlo, že ona prostě jen ráda cvičí svůj hlas, který se rozléhal celým skladem: „Come ooon, girrrls, get it ready…mooove it …stop the chit chat and get going…“ Prostě rodilá učitelka tělocviku.
Po čase jsem se v agentuře dobře zabydlela a chodila do práce tak v průměru 3x týdně. Moc peněz jsem sice neměla, ale na život to stačilo a já měla plno času na hledání lepší práce. Paní v agentuře pro mě měla pochopení a slíbila že i ona se poohlídne po práci v kanceláři.
Mezitím jsem navštívila agenturu Brookstreet, kteří jako jediní můj životopis nestrčili do nějakých desek v tom nejspodnejším šuplíku a pozvali mě na počítačové testy (word, exel, data entry a psaní deseti prsty), které prý až na psaní všemi deseti dopadly velmi dobře a já byla zařazena do jejich databáze.
Tady mám pro Vás jednu radu, jak postupovat při hledání kvalifikované práce přes agentury: Nejdřív pošlete e-mailem svůj životopis nebo se zaregistrujte. Poté agentuře buď zavolejte nebo ji navštivte osobně.
Oblékněte se jako byste šli na pohovor (já si brala černé kalhoty, lodičky a košili) Agentury potřebují váš životopis v elektronické podobě, ale nebudou chtít Váš životopis z CD nebo diskety kvuli virum. Na osobní schůzku nezapomeňte reference (vetšinou vyžadují dvě), pas, anglický ridičák a výpis z účtu. Angličani si na to opravdu potrpí. Počítejte se sáhodlouhými Application Forms.
Asi za měsíc po registraci, když už jsem byla z Londýna pryč, mi prišla z Brookstreet sms s nabídkou práce v kanceláři. Jak je u mě pravidlem, zase v nevhodnou dobu…
Také moje nová šéfová z agentury, která znala všechny své zaměstnance jménem (neměli jsme žádná čísla jako to bylo v CUSO) si na mě vzpomněla a když se naskytla příležitost, poslala mě do jiné firmy do kanceláře řadit dokumenty. Tato firma se zabývala expedicí drahého oblečení do exkluzivních obchodů po celém světě. Je to asi nejlepší firma v které jsem kdy pracovala.
V kanceláři vládla pohoda a klid. Šéf oddělení mi ukázal dokumenty a vysvětlil co mám dělat. Bylo to jednoduché a tak mi práce šla rychle od ruky. Kolegyně mi několikrát uvařily kávu a všichni byli velice milí a vždy ochotní pomoci. Přesně takhle jsem si představovala dobré pracovní podmínky za kterýma jsem ostatně do Anglie přijela. Podle sebe jsem si mohla i vybrat pauzu na oběd. Dokonce jsem si mohla i určit, zda budu mít na pauzu pulhodinu nebo hodinu. Druhý den si mě dokonce zavolal velký šéf, aby mě pochválil. Ne nemyslím si, že jsem byla tak výjimečně skvělá. Já pracovala tak, jako jindy. Jen někdo mou snahu konečně dokázal ocenit a pochvaly zřejmě byly v této firme zvykem. Po asi 10 dnech jsem práci dokončila, byla jsem ješte pochválena a poslali mě pracovat do skladu. I ve skladu byla pohoda. Podle kódu jsme vybírali oblečení a připravovali ho pro expedici. I tady vládla pohoda, samí štastní zaměstnanci.
Ve skladu jsem zustala asi 14 dní a pak chvíli nebyla práce a agentura mě posílala zase k ječící telocvikářce. O pár týdnu později jsme si s přítelem našli práci mimo Londýn a odstěhovali se. No a já měla tu možnost vidět, že ješte existují firmy, kde se k lidem chovají slušne a kde nejsou přehnané zákazy. Jen kdyby takových bylo víc.
I agenturu Staffsign v Hayes mohu jen doporucit. Nebudou vás sice posílat do práce každý den, ale budou s vámi jednat férově. Platí včas a dokonce mi i proplatili mou nevybranou dovolenou za 2 měsíce!!

Napsala: Kamila