Couple Au-pair - aneb lepší to být nemůže

To jsem se po neúspěšném přijímacím řízení na vysokou školu rozhodla jet do Anglie jako au-pairka. Proč ne? Máte možnost chodit do školy, nemusíte se živit a starat se o daně a pojištění a navíc pracovní doba je víc jak snesitelná:-) No jo, ale co s přítelem, s kterým chodím přes dva roky a neumí pípnout ani slovo anglicky? Zkoušela jsem ho přesvědčit, abychom do Anglie jeli společně. Nakonec souhlasil a jeli jsme se zaregistrovat do agentury, s tím, že to stejně nevyjde, ale proč to nezkusit. Po dvou měsících nám to konečně vyšlo!!! Nicméně to dalo fušku. Málem jsme se dostali do rodiny s 6 dětmi nebo bychom se starali o starého pána, který se neumí sám ani vyčůrat. :D

18. října 2007 jsme seděli v autobusu směr Londýn. Vyklepaní jako startky bez filtru. Neměli jsme ani tušení, co nás následující měsíce čeká. Na jednu stranu to bylo vzrušující, na druhou děsivé. Mimojiné nejsmutnější bylo, když jsme se dostali v autobuse do zadní části mezi samé romy - to byl puch k pláči, ale to je trochu jiná :-) Ráno jsme projeli Eurotunelem a za chvíli už projíždíme krásným Londýnem, kde jsme nikdy předtím nebyli. Byl to šok. O dvě hodiny později už jsme na Stanstedu a blíží se k nám nová anglická rodina. Srdce buší jako o život a ruce potí o sto šest:-) No co Vám budu povídat. Rychlé představení proběhlo v pohodě. Mohli jsme si opravdu oddychnout. To Vám to jedeme přes půl hodiny autem do čím dál větší samoty až se ocitneme ve vesničce Toppesfield. Za chvíli už u nich v kuchyni obědváme Pizzu a blíží se prohlídka rodiny velkého pozemku, nakonec jsme mohli vidět náš domeček, v kterém minimálně následující půl roku budeme žít, odděleni od rodiny. První dojmy byly nádherné. Domeček se ukázal jako velmi pohodlný, útulný a pro nás dva naprosto ideální.

Ve zkratce představím naší anglickou rodinu. Je to rodina se dvěma klukama ( 7 a 12 let), rodiče vlastní firmu - web-design, software apod. Mají opravdu velký dům, zahradu, bazén, pole a dokonce i malý les. Pár slepic, psa, kocoura, rybičku a 2 křečky a to nepočítám těch pavouků všude:-) Rodina je úžasná. Jsou vstřícní, spravedlivý, starostlivý a velmi pohostinní. Je nám tu s nimi dobře. Platí nám 65 liber týdně každému za 25 hodin práce týdně. Dále nám platí 30 liber týdně za jídlo a benzín do nákladného Discoveryho. O víkendech s nimi obědváme, chodíme na bowling, kin, restaurací a pořádáme tak jejich oblíbené párty.

Navštěvujeme jednou týdně Braintree College, kde si zlepšujeme angličtinu a jezdíme pravidelně na výlety po okolí. Essex či jih Suffolku. Z těch větších měst jsme byli jen v Londýně a v Cambridge a to s mojí maminkou a bráškou, kteří tu za mnou před 3 týdny byli na návštěvě. Jsme Anglií okouzleni. Chybí nám tu "jen" rodina, přátelé a hlavně český chleba :o) Naše povinnosti jsou standartní, partner pracuje na zahradě a okolo domu a já se starám o děti a o domácí práce.

Na začátku srpna pojedeme s rodinou na východ Anglie k moři a pak odjedeme domů a zkusíme společně ještě Ameriku. Nadchli jsme se pro cestování a poznávání: " jak se to žije jinde" ;-) ...a není to nic nudného, ba naopak. Všem doporučuji!!! Každý nás od toho odrazoval. Akorát se tam navždy rozejdete apod... ale my jsme asi vyjímka. Pobyt zde v Anglii nás naopak stmelil víc dohromady. Víme, co od toho druhého můžeme čekat v různých situací. Je to velmi užitečné pro naší společnou budoucnost. Velká zkouška, ve které bud uspějete, nebo se rozejdete. Ono to není lehké spolu být 24hod denně několik měsíců, ale nám to kupodivu (naštěstí) nedělá problémy!! :-)

Pobyt zde je velmi cenná zkušenost, které nebudeme nikdy litovat. Dostali jsme se do skvělé rodiny, která má živ. úroveň o které můžeme jen snít a přeci jsou to tak skvělí lidé. Nebylo těžké se jim přizpůsobit. Učíme se jejich zvykům, způsobům a ochutnáváme výborná typicky anglická jídla.

Bude se mi po anglické rodině hodně stýskat a nejen po nich. Anglie všeobecně je úžasná!!!!

Michaela Tupá, 21 let