Emigrantovy zapisky- Tesco every little stres

Minule jsem psal o mem a Misove Tescovem pohovoru, kde se moc nepohovorovalo, zato se makalo. Byli jsme prijati a meli 11 hodin na baleni, louceni, zjisteni prepravy a prepraveni se z podmaneneho statu do podmanujiciho –z Walesu do Anglie.

Nastesti zeleznice funguje v UK dobre, takze jak se prepravit nebyl problem. Horsi bylo zabalit a vse prepravit. Ja mel oproti Misovi vyhodu, mohl jsem si vzit jen potrebne veci, ale Miso si bral vse, nebot bydlel na share house.

V pondeli pred patou hodinou ranni se Newportem sunuli dve osoby se sesti zavazadli. Dve

zavazadla meli rozmery na pojmuti mrtvoly. Ne, nezacal jsem psat horor, jen popisuji nasi cestu na vlakove nadrazi. Cestu do Addlestone jsme nepokazili, prestupy neminuli a k Tescu dorazili.

S dalsimi adepty na praci jsme zasedli v meeting room a zacal induction. S Misou jsme cekali hlavne na informace o pracovni dobe a penezich. Misto toho jsme se dozvedeli o historii Tesca, jeho rozsahu (neni snad jen na Mesici- zatim). Byli jsme seznameni s bezpecnostnimi predpisy, pravidly vystupovani, firemni politikou..... O penezich stale nic. Miso se zeptal skolitelky, ktera mu odvetila, ze tuto informaci nam mel dat manager. Jelikoz jsme byli asertivne otravni, prisla za nami personalni managerka a udaje sdelila. Nabizene penize nebyli spatne, jeste k tomu priplatky a benefity. Bomba prisla zahy- budem delat ctyri dny v tydnu. To bylo na Misu moc. Ne delat ctyri dny, ale mit tri dny volna. Miso neni workoholik, ale do UK prijel kvuli penezum. U me byla situace jina. Do Addlestone jsme chteli kvuli manzelcine kamaradce z gymplu a kvuli vyrazne nizsi kriminalite. Také jsme chteli z Newportu vypadnout pro nespokojenost se skolou (to nejhorsi nas teprve cekalo). Jako bonus bych nastupem do Tesca povysil z worker na employee. Na zaklade uvedeneho je jasny Misuv odjezd zpet do Newportu a me setrvani v Addlestone.

Misovi odjezd za zle nemam, ale vznikl mi problem s ubytovanim. Meli jsme dohodnuto ubytovani pro dva. Ne, ze bych se ve velkem pokoji bal, ale nechtelo se mi davat £500 mesicne. Nastesti nastavajici landlord mel zrovna volny jednoluzkac ve Weybridge. Chodil jsem 25 minut do práce a 40 z práce. Jelikoz zde nemaji stranu co poruci vetru desti, nekdy jsem zmoknul a byl ofouknut. Share house jsem sdilel se ctyrmi Polaky, z nichz dve byli Polky. At ma každý nazor na Polaky jakykoliv, me zkusennosti s nimi jsou zatím jen pozitivni. Tito nebyli vyjimkou. Když si Martin koupil novou televizi, starsi funkcni mi daroval. Po prijezdu rodiny, jsem ji daroval kolegovy z práce- televizi samozrejme. Po putovni pochodni a poharech ma svet i putovni televizi. Pokoj nebyl velky, spise mensi, ale dalo se v nem i otocit s roztazenymi rukami. Na share house jsem prvne slysel, zde vsude pritomny, pozarni alarm. Spolubydlici si hrala se svickou (ve vsi slusnosti), palila cosi, az zacmoudila pokoj a spustila alarm. To byl teda ramus!

Práce v Tescu byla a stále je pohodova. (Ted je zacatek prosince, jsme zvedav zda během tohoto mesice nezmenim nazor.).  Slozeni zamestnancu je pestre- Anglie (nejen vedeni), Polsko, Indie, Sri Lanka a Cesko (ja ja ja jenom ja). V anglictine jsem zaznamenal zas mirny krucicicicicek a na mitincich i s managerem se domluvim. Presneji receno, zhruba asi tak odhadem priblizne pochopim o cem je rec. Nastesti jsou vsichni trpelivy. Pokud je uz fakt nejhur (zatím jen jednou)  vyuziji preklad do polstiny. Muj TL je Polak a s nim se bavim anglicko-polsko-cesky. V uvedenem poradi.

Takze práce mi vysla, bydlet jsem mel kde. Na radu prislo hledani bydleni pro rodinu. UZ ZASE.

P.S. Slovo stres v nazvu kapitoly se vztahuje k zacatku byti (urcite ne biti) v Tescu. Delam tam jiz deset mesicu a jako zamestnavatel je tesco (UK) dobry. Navíc je to i trochu ostrov jistoty v soucasne krizy. Lidi i Anglicani nakupuji jako prdli. Avsak to si zamestnanci Woolworths mysleli tez.