Tento způsob CS párty se mi jeví býti poněkud nešťastným

Když jsem v sobotu vstupoval na vánoční CS párty, předpokládal jsem, že zlatým hřebem večera bude koncert Jany Kirschner. Mýlil jsem se...

Celá akce probíhala „tradičně“. Dveře se otevřely o deváté hodině večerní, přičemž koncert, kvůli kterému jsem vlastně vůbec přišel, měl začít okolo desáté. Po zkušenostech z předchozí CS párty, kdy se koncert Čechomoru opozdil o více než hodinu, jsem raději dorazil až něco před desátou. Organizátory jsem ale opět podcenil. Mohl jsem tak další hodinu poslouchat velice hlasitou hudbu, kterou bych jako laik nazval „duc duc“, případně „duc duc“ cover verze jiných písniček. Nemusím snad ani zdůrazňovat, že pokus o konverzaci se za takovýchto podmínek redukuje na řvaní do ucha toho, kterému chcete něco sdělit. Naštěstí to v praxi nevadí. Nejčastěji sdělovaná věta je totiž: „Neslyším! Řekni to ještě jednou, je tu strašný randál…“

Jana Kirschner se objevila na pódiu okolo jedenácté. Slušelo a zpívalo jí to velice dobře. Když už jsem se ale začal pomalu dostávat do správné atmosféry, koncert se náhle přerušil. Co se stalo? Kytarista dostal křeč do ruky. Moderátorka z Markízy Olga Záblacká naštěstí pohotově zaimprovizovala a DJ začal opět svědomitě mixovat „duc duc“ s „duc duc“. Tuto přestávku bych organizátorům vůbec nevyčítal. Ostatně každý soudný člověk uzná, že něco takového se může stát a že pokud máte křeč v ruce, situace poněkud není ve vašich rukou… Ruka kytaristova se dala do pořádku asi za dvacet minut, takže koncert mohl pokračovat. Než se ale stačil znova rozjet, už zase končil. Bylo to pro mne vcelku překvapivé, protože i když započítám jednu přidanou písničku, nezpívala Jana déle než nějakých čtyřicet, padesát minut. Na to, že to byl právě a jen koncert Jany Kirschner, kvůli kterému přišlo nemálo návštěvníků, včetně mne, mi to přišlo celkem málo…

Po chvíli dalšího „duc duc“ ohlásila moderátorka módní přehlídku Lenky Padyšákové. Má znalost módy začíná a končí v Primarku, takže se nechci v žádném případě pouštět do jejího hodnocení. Dovolím si zhodnotit něco jiného. Jednak je to, zda na akci jakou byla CS párty taková přehlídka vůbec patří. Pokud ano, pak rozhodně měla předcházet koncertu. Už jen proto, že v té době byla ještě hladina alkoholu v žilách účastníků v přijatelné míře. Po půlnoci už se verbální projev nemalého množství z nich omezil na řvaní a pískání, kterým hojně komentovali průběh přehlídky. Bohužel z něj nešlo rozlišit, zda tím vyjadřují spokojenost/nespokojenost s předváděnými modely, komentují vnady modelek či jen tak světu radostně sdělují, že po pár pivech a panácích se jim na něm konečně začíná líbit…

Dovolte mi, abych dále citoval pozvánku: „Cerešničkou na torte bude art-pikantná Burlesque show s Miss Bijounoir, pri ktorej sa naozaj máte na čo tešiť.“ Tuto třešinku jsem téměř nepostřehl. Ač jsem za večer vypil pouze dvě coly, mám okno co se týče toho, že by že by moderátorka Miss Bijounoir nějak uvedla. Považoval jsem tak její přítomnost na pódiu za součást přehlídky. Pravda, zatímco normálně se modelky převlékaly v zákulisí, tato lepá děva z pod afrického slunce prováděla změnu oděvu přímo před zraky diváků. Bral jsem to ale jako zajímavý důsledek finanční krize, kdy se šetří čas modelky tím, že následující kolekci spodního prádla, které už má stejně na sobě, předvede rovnou, bez zbytečného pobíhání do zákulisí. Ostatně z jejích ladných pohybů bylo vidět, že to nedělá poprvé. Když odhodila i horní část spodního prádla a měla před diváky stanout oděna jen do roucha Evina, zakryla se dvěmi péřovými vějíři a odtřepetala v dáli…

Jak jsem ale zmínil na začátku, zlatý hřeb měl teprve přijít. Přestože původně měla tombola začít o půlnoci, bylo půl jedné a stále se nic nedělo. Tedy nepočítám-li další dávku „duc duc“. Pokud oprávněně přemýšlíte, proč jsem prostě neodešel, vězte, že odpověď je velice prostá. V tu dobu mi i kamarádce, kterou jsem na tuto “akci roku“ pozval, už ujelo poslední metro. Naštěstí jsem tam potkal další kamarádku, která nám slíbila odvoz autem až domů. Protože patřila mezi sponzory večera, měla předávat jednu z cen v tombole. Dá se tak říci, že na tombolu jsem se těšil dvojnásob. Používá-li se při losování fráze „chvíle napětí“, nelze ji příliš použít pro tombolu na CS párty. Zde se mnohem více hodí termín „nekonečné čekání v rytmu ‘duc duc‘“. Přesto jsme se dočkali. Bylo čtvrt na dvě…

Na to, jak vypadá tombola ve čtvrt na dvě, jsem se šel raději podívat z blízka. „A čtvrtú cenu vyhrává lístok s číslom XXX“ ohlásila moderátorka vítězoslavně. Vzhledem k tomu, že výhrou byla celoroční vstupenka na CS párty, byl jsem upřímně rád, že jsem nevyhrál. Vyhrál ji mladý muž, který se pro ni vyšplhal na pódium. Vzhledem k délce jeho účtenky u baru to byl docela slušný výkon. Po úspěšném předání ohlásila Olga další, ještě lepší cenu: „A tretia cena je… …tá istá ako čtvrtá cena - celoročná vstupenka na CS párty!!!HuHurssskjnhckjdhckjsdh“ Poté, co poněkud podroušený muž z organizačního týmu, vylosoval číslo „111“, došlo k  zajímavé situaci. Ani po opakovaném vyvolávání se ke 111 nikdo nehlásil. Losovalo se tedy znovu... a znovu... a znovu... celkem pětkrát…

U dalších cen měli organizátoři i výherci více štěstí. Kamarádka, která předávala jménem Dolphi transport poukázku na přepravu věcí do Čech a na Slovensko, měla štěstí i na osobu výherce. Její cenu vyhrála blondýnka, která neměla v úmyslu lézt na pódium a kupodivu odmítla i nabízenou ruku podroušeného organizátora. Předání a gratulace se tak uskutečnily z pódia do publika. Smůlu si vybral jediný česky nerozumějící zástupce účetní firmy. Stručně anglicky představil výhru – roční vedení účetnictví pro self-employed. „Jeho“ výherce, který již měl také něco vypito, však evidentně nepochopil, jaké štěstí jej to potkalo a co že to vlastně vyhrál. Když se jej na to zeptala Olga, pouze odvětil „self-employed account“, což je docela hezký nesmysl. Evidentně ne pro moderátorku, která místo nějaké opravy či upřesnění jen do mikrofonu zvolala „Hurá!!!“

Předání hlavní ceny – mobilu, proběhlo kupodivu bez problému. Přestože jsem nic nevyhrál, cítil jsem se výhercem. Jednak proto, že mne volná celoroční vstupenka na CS párty nebude pokoušet, abych tam šel znovu, ale hlavně jsem nedlouho po skončení tomboly jsem už seděl v autě a ujížděl pryč z tohoto „zajímavě stráveného“ večera.
Nechci ale zakončit toto své „pojednání“ nějak negativně. Jsem zcela přesvědčen, že na párty bylo hodně lidí, kteří se dobře bavili. Dovolte mi proto, abych vše zakončil slovy klasika: „Není špatných párty, jen málo vodky…“

Martin Bobek

P.S. Ještě drobná poznámka: Stejný organizátor pořádal pár dnů před CS pártů také koncert Divokého Billa. Tato skupina, narozdíl od Jany Kirschner, není „mým šálkem čaje“. Přesto musím uznat, že tento koncert měl velice dobrou atmosféru a patřil do kategorie „povedených“. Věřím proto, že právě popsaná CS párty byla jen takovým hodně nepovedeným večerem, ze kterého si organizátoři vezmou (hodně) ponaučení pro příště...