Emigrantovy zapisky- Tak uz zase!

Tak uz zase! Ani ne po pul roce jsem musel hledat nove bydleni. To stavajici bylo sice pekne i smlouva by nam byla prodlouzena (za £50) ale dojizdet denne do prace 130 mill není prakticke, levne, bezpecne, pohodlne…… A stejne jsme chteli vysidlit z Newportu.

Dva mesice jsem bydlel ve Weybridge na share house, zatím co rodina byla v Newportu. Po tydnu, ci dvou jsem za nimi jezdil. Po dvaceti letech jsem byl opet na internatu, alespon jsem si tak pripadal. Do Newportu jsem jezdil pres Londyn, takze jsem si ho kousek vzdy prosel. Za ty dva mesice jsem docela dobre poznal turisticky Londyn. Tim mam na mysli centrum kde je porad vice lidi, nez centimetru v metru ctverecnim. Nastesti jsem tato mista poznaval v od poloviny unora do poloviny dubna, kdy byla volna. Pri jedne takoveto prochazce jsem si prosel i „zajimave“ bocni ulicky. Tak jsem se kochal architekturou, az jsem zjistil ze nevim cesty zpet. Vydal jsem se smerem kde jsem tusil Victorii, odkud mi jel autobus. Cas odjezdu autobusu se blizil, Victoria ne. Deset minut pred odjezdem jsem autobus objevil. To bylo radooooooooooooosti.

Jak jsem se zminoval, drive sehnat bydleni v Newportu nebylo tezke, to same jsem ocekaval v Addlestone. První sok byly ceny. Samozrejme jsem cekal s drazsim bydleni kousek od Londyna, ale tohle bylo moc i na nocni muru. Co chteli v Newportu za domek se zahradkou, chteli v Addlestone za byt bez zahradky i bez kvetinacu. Avsak jak pravil velikan velikanu Jarda Cimerman: „ Muzete nesouhlasit, muzete protestovat, ale to je vsechno co muzete“.

Hledat jsem přes realitky, inzeraty a soucasnou landlord (presneji landlady). Landlady jsem volal tydne. Jeden byt se objevil. Byl to tri bed, coz bylo idealni. Méně idealni byla velikost mistnosti- zhruba na dva stredne velke bernardyny, ale nesmely by vyplaznout jazyk. To by se dalo prezit, horsi to uz bylo s okny do hlavni silnice a kuchyni budovanou zaroven jako vstupni chodbu. Neprekonatelna byla absence sprchy v koupelne (i v jinych mistnostech, ale tam to nevadilo). Oduvodneni- maly tlak vody.

Na radu prisli realitky. Nabidka nebyla mala, avsak v nasich financnich moznostech ani velka. Nekolikrat byla, na muj dotaz, jiz nemovitost obsazena. Asi jen pro me a podobne vychodnaky, neboť v nabidce stále zustavala. V jedne realitce jsem zazil maly okamzik radosti nasledovany velkym zklamanim. Neco jako když se dozvite, ze dedite po stryci pudu, nacez zjistite, ze se jedna o truhlik s muskaty. Jista realitka pro me mela bydleni, s podminkou pulrocniho najmu predem+ depozit.

Zaroven s timto jsme pochopili co znamena pritel do dobreho počasí. Ona manzelcina kamaradka, jez nam rikala, ze se spatnou anglictinou to tu není problem, nam ted vycetla co sem jezdime, neumime- li vyborne anglicky. Sice na tom něco pravdy je, bohuzel trochu pozde receno. Takze při zadosti o jednani s realitkou odmitla pomoci. Nu coz, co jsme si navarili si i snime. Pro jedno kviti slunce nesviti. Je třeba oddelit zrno od plev. Toho bohda nebude by cesky Jan z boje utikal. Nejak bylo, nejak bude.

Dále jsem volal landlady, obchazel realitky, manzelka kontrolovala web. Cekali jsme na zazrak jak Charles na trun. Az se objevil. Nikoliv Charles, nikoliv trun, ale zazrak. Zazrak v podobe spolubydliciho Polaka Martina. Dohodil mi byt, jez chtel puvodne pro sebe. Nastesti byt byl v Adlestone a Martinova partnerka mela praci ve Weybridge, takze se nechtela od tamtud stehovat. Zvolejme ji trikrat vivat. Byt byl primo od landlorda, bez prizivnicke realitky. S landlordem (bude mu rikat Stephen, nebot s tim zacali uz jeho rodice, kdyz se narodil) jsme se dohodli, nasledujici tyden podepsali smlouvu a dostal jsem klice. Bohuzel byt byl vice anglicky, nez nas soucasny domek. O kohoutcich se ani zminovat nebudu, nebot je to jak vypravet fory do zdi, ale byl a je v byte i jiny anglikanismus- vsude koberce (kopodivu ne v koupelne a kuchyni), radiatory u vnitrnich pricek,místo pod okny, kuchyn bez topeni, televizni antenu si obsatrejte sami….

Tak uz saze se stehovat!

Myslel jsme si, ze to nejhorsi mam za sebou. Ve triatriceti stále tak naivni, ach jo.

P.S. Toto jsou poslední zapisky v roce 2008. Nyní si dam vanocni odstavku mozku a pokud se mi ho podari opetovne nastartovat po Novem roce, uverejnim 2.1. další dil (nejen o opetovnem stehovani).

Preji vsem bajecnou pohodu o vanocich, zivotu potrebnou bezpecnost o Silvestru, bezproblemove vystrizliveni na Novy rok a dostatek stesti v novem roce (i pozdeji).