Ze zápisků řidiče londýnské dopravy: Jak dostat řidiče do polepšovny.

Řídit autobus plný lidí je někdy sranda a někdy stres. Povětšinou to je ale děsně stereotypní práce které se chci už do budoucna vyhnout.

Ke stresu z práce přidává hlavně skutečnost že k vám může nastoupit inspektor. Nemyslím revizora na lístky ale inspekce přímo na řidiče. Možná to ani nevíte ale takový inspektor se nepozorovaně vplíží v civilu do autobusu a splyne s řádnými cestujícími. Sedne si na takové sedadlo kde alespoň trochu vidí na řidiče a hlavně ven. No a pak započne svoji špionážní činnost. Zapisuje do formuláře hodnocení vaší spanilé jízdy. Hodnotí celkem asi 24 kritérií jako třeba uniformu. Když není třeba kravata tak hned špatný bod. Nebo používání zrcátek, rozjíždění, brždění, zastavení u zastávek, otvírání dveří, blinkry, předvídavost, udržování vzdálenosti, přiměřenou rychlost, pozici na silnici, disciplínu v pruhu, obsluhu pasažérů,  vyjíždění ze zastávek, zatáčení na rozích, čas a ještě některé další skoro nepojmenovatelné kritéria. Pak až skončí svoji práci zajde k řidiči a požádá o zapisovací kartu kterou taky zkontroluje a nakonec opustí autobus.

Inspektorů jsem za svoji několikaletou řidičskou éru v Londýně měl nepočítaně. Na jednoho vzpomínám třeba dodnes. Zrovna jsem byl asi 20 minut zpožděný a navíc před polední přestávkou. Uháněl jsem s autobusem i s pasažéry co to šlo abych nepřišel o část přestávky. Netušil jsem že si vezu zároveň i „zvědavé oko“. To jsem poznal až na konečné kde ke mě přišel. Místo očekávané přestávky diskutoval se mnou způsob mé jízdy. Jízda na oranžovou až červenou! Nepřiměřená rychlost, zejména na humpsech, rozjíždění, brždění, discomfort pasažérů! Paní s kočárkem prý vlála na tyči. Cestující ani nestačili nastupovat a už jsem se rozjížděl. No zkrátka smůla. Sorry pasžéři, v něčem měl ten inspektor přeci jenom pravdu. Dopadlo to tak, že ještě ten den volal manažer garáže kontrolerovi na konečné ať jdu okamžitě do garáže a linku někdo za mne dojezdí. Další dny jsem se octnul v polepšovně.

Polepšovna je název pro Driving training, čili něco jako návrat do autoškoly. To jsem však ještě netušil kam jdu. Když jsem tam nastoupil tak nás tam bylo asi pět busdriverů. Všichni jsme si mysleli jak jsme dobří řidiči když už jezdíme několik let a ke všemu ještě po Londýně. O rychlou ztrátu této iluze se však tady postarali. Udělali s námi praktický test jízd a pak nám s úsměvem řekli že ani jeden jsme neprošli. Včetně chlápíka s desetiletou praxí. Pak  dodali že máme ještě dva pokusy jízd a i ty když nezvládneme tak goodbye, hledej si práci u jiné firmy.

 Jen pro ilustraci atmosféry v polepšovně uvedu příklad. Jeden z řidičů neprošel testem protože při zastavování v zastávce mírně škrtnul patrovým autobusem o malou větvičku která skoro ani nebyla slyšet. Jiný neprošel protože omylem dal blinkr kde neměl dávat. Připletl li se vám někdo do cesty a museli jste prudčeji zabrzdit, byla to rovněž vaše vážná chyba. Máte předvídat. „Jste přeci řidič profesionál“

Jestli jsem alergický na nějaká slova tak to je na  „řidič profesionál“. Ty jsou nám předhazována vždy v situacích kdy je třeba zodpovědnost na někoho převést. V devadesáti procentech to bývá právě řidič, zodpovědný téměř za všechny nehody a náhody.

V polepšovně si nás tedy pěkně převychovali docela silným psychickým terorem. Museli jsme se naučit jezdit s kýváním hlavy z leva doprava jako kohout na báni. To aby instruktor sedící za vámi mohl vidět že si každých pět vteřin kontrolujete obě zrcátka. Nesměli jsem například otevírat přední dveře dřív než zadní. To aby lidi mohli nejdřív vystoupit a pak nastoupit. Nesměli jsme jet rychle protože to je nebezpečné a pomalu taky ne protože to zdržuje provoz za vámi. Držet volant oběma rukama a nepřebírat ale ručkovat. Dávat ruční brzdu při každém zastavení. Nepospíchat ale zase nebýt zpomalený. Jezdit defenzivně a ne agresivně. No trvalo to víc než týden. Na závěr s námi zase udělali  test jízd a i tam někteří neprošli. Dokonce znám případ jednoho kolegy který tento psychický nátlak v polepšovně třetí den navydržel, řekl jim co si o nich myslí, bouchl dveřmi a odešel pryč a to i z firmy. Čest jeho památce.

Tak jsem se dostal z polepšovny celkem „polepšený“ a nakonec jsem zjistil že to taky bylo k něčemu dobré. Dávám si víc pozor, na provoz, na pasažéry a na inspektory.

Na závěr jedna rada či prosba.

Prosím vás když budete cestovat v Londýně autobusem, nechtějte po řidiči něco so se nemá. Třeba aby vám otevřel dveře mimo zastávku. On nemůže vědět jestli jej nesleduje „zvědavé oko“. Za takový čin by dostal od inspektora hodnocení známkou 3. To znamená velmi špatné hodnocení a v případě další trojky by musel do polepšovny.

Jo a kdyby jste náhodou někdy cestovali se mnou tak se alespoň usmějte. Ono to opravdu hodně pomáhá. Předem děkuji J