Horymír 5.kapitola - Pan ředitel

Včera jsme se dozvěděli, že Bořivoj, náš známý a velmi příjemný brach, se kterým jsme se seznámili během našich prvních dnů ve Velké Británii a jehož výborný smysl pro humor skvěle korespondoval s naším pohledem na svět a který byl tady na ostrovech o půl roku déle než my, před týdnem natrvalo odjel zpátky domů. Byl to najednou zvláštní pocit. Člověk, kterého jste měli velmi specifickým způsobem navždy spojeného s vlastním pobytem v cizině, málem jste ho považovali za člena rodiny, je pryč a vrátí se už maximálně jako turista a to kdoví jestli. V podstatě je velká pravděpodobnost, že už ho nikdy neuvidíte. Bude nám chybět. Ale to jenom tak mimochodem…

V předvečer naší schůzky s panem ředitelem, jsme s Eulálií, zavřeni v naší vlhké jeskyni, pečlivě připravovali bodový scénář naší zítřejší schůzky. Těch bodů bylo pár a byly dost jednoznačné. Ubytování – nevyhovující, hluboko pod hygienickými standardy a totálně odlišné od propagačních fotografií na webových stránkách ag. CZECHIA. Pomoc s vyřízením dokladů – besídka, za kterou by se nemusel stydět ani legendární lampasák Troník ze Švandrlíkových Černých baronů („Soudruzi, jako kadenci má sovětský samopal vzor 58 ? Nevíte, tupci ? Tak já vám to, soudruzi, řeknu. Sovětský samopal vzor 58 má kadenci ta, ta, ta, ta,ta… A dost možná ještě víc !). Pomoc s nalezením práce – pan Job Consultant je na dovolené a vrátí se až za dva týdny. Objednaná služba otevření bankovního účtu – službu ag. CZECHIA již neposkytuje, navzdory tomu, že ji její partneři stále nabízejí a prodávají. Stručně jasně a výstižně. Ráno se přiřítilo jako Šinkanzen do Tokia a přesně v deset hodin dopoledne jsme se s Eulálií ohlásili v Alpha Business Centre na recepci. Pan ředitel byl přítomen a již nás očekával.

Štíhlý, střední postavy, upraveného zevnějšku, vyzařoval účast, zájem a ochotu vyřešit jakýkoli problém. Slibný začátek, který mě naplnil pocitem, že věci příští budou mít pozitivní vývoj. Měly. Začal jsem mluvit já a seznámil jsem pana ředitele, že jsme hluboce nespokojeni s průběhem dosavadního plnění závazků ze strany ag. CZECHIA, poukázal jsem na nevyhovující ubytování, ubohou úroveň orientačního školení, absenci Job Consultanta a na závazek ze strany agentury ohledně otevření bankovního účtu. Pan ředitel se jen usmíval, trpělivě poslouchal a pokyvoval. Role blahosklonného všemocného magnáta mu seděla jako ulitá. Postupoval přesně podle všech příruček, které rozebírají detailní postupy jak se vyrovnat s prudičem a poslat ho posléze někam, avšak s pocitem, že vyhrál. Ohledně mé poznámky v souvislosti s bankovním účtem prohlásil, že je mu to líto, ale službu opravdu už neposkytují a nedá se s tím nic dělat. Tato poznámka lehce zvýšila mou provozní teplotu a nabídla panu řediteli tuto mou odpověď: Podepsáním časově neohraničené objednávky vystavené ag. CZECHIA, došlo z mé strany k akceptaci jednoznačné a srozumitelně definované oferty, což je jak známo podle Občanského zákoníku jasným znakem uzavření dvoustranného právního vztahu, z jehož neplnění vyplývají Občanským zákoníkem taxativně vyjmenované sankce, jež agentura v textu oferty zapomněla dispozitivně vyloučit (Ó, paní profesorko Obláčková, byla jste na vejšce mou nejoblíbenější profesorkou a vaše semináře z obchodního a občanského práva byly to nejzajímavější, co mi má alma mater mohla nabídnout. Do dneška žiji z toho, co jste mi za ty tři roky natloukla do hlavy.). Blahosklonná fasáda pana ředitele začala vykazovat trhliny. Pan ředitel začínal poznávat, že tentokrát naštval zvíře jiného kalibru. A v tu chvíli se zapojila Eulálie. My dva dohromady, sladění na jednu vlnu a schopní komunikovat prostřednictvím změn v našich energetických polích, jsme smrtící zbraň. Eulálie konverzačním tónem panu řediteli oznámila, že si pohrává s myšlenkou informovat o našich zkušenostech jistého pana Johna, který se ve volném čase baví zveřejňováním nepravostí spáchaných poctivými podnikateli a používá k tomu nejsledovanější televizi v ČR. To u pana ředitele vyvolalo nefalšované pobavení, rozšířilo jeho úsměv a vyprovokovalo poznámku, která vešla do dějin: „Takových už tady bylo a nikdo to nedotáhl do konce.“ Oooops ! a ještě do p****e. Náš pan ředitel se právě ocitl v průseru jak barák, promiňte mi mou pražštinu.

Po dvou letech soužití s Eulálií jsem zjistil, že i laskavý anděl má schopnost se naštvat. Označíme-li Euláliinu naštvanost takzvanou Horymírovou stupnicí (obdoba Richterovy stupnice klasifikující zemětřesení), kdy jednička bude představovat výrazné pozdvihnutí obočí doprovázené nesouhlasným výrazem a pětka nám zastoupí kataklyzmatickou obdobu božího hněvu (znáte to, čtyři jezdci z Apokalypsy, andělé s plamennými meči, sedm ran egyptských a jiné zábavné biblické večírky), mohu s čistým svědomím prohlásit, že mně se doposud povedlo (po dlouhodobé dvoufázové přípravě) motivovat Eulálii k výkonu v oblasti stupně 3 Horymírovy stupnice. Jak se mi to povedlo, se mě radši ani neptejte, protože to byla taková fuška, že se mi z toho rosí čelo ještě teď. O naprosté výjimečnosti a výrazných schopnostech pana ředitele svědčí to, že se mu jednou jedinou nevinnou větou a širokým hollywoodským úsměvem podařilo v Eulálii najít a přivést na povrch emoce, které prolétly pomyslným stropem Horymírovy stupnice a vystřelily ke hvězdám s trapnou pětkou držící se zuby nehty na chvostu kvílící komety totální nasranosti. Opět se omlouvám za tohle slovo, ale jinak se to napsat nedá. Ostatně již nesmrtelný génius české lidové kultury, velikán Ivan Mládek, prohlásil, že pokálená lehká děva nemá v žádném případě stejnou vypovídací hodnotu jako kurva zasraná. Hopla ! Tohle mi David na Pohybech určitě nezveřejní, takže jestli jste teď právě četli nesmyslnou větu plnou neutrálních výrazů, vězte, že jsem byl, podotýkám právem, cenzurován. Ale zpátky do ředitelny. Teplota v místnosti poklesla o několik stupňů. Eulálie ztišila hlas na sotva slyšitelnou úroveň, rozechvěla jej do skoro nezvučného staccata sovětského vodou chlazeného kulometu Maxim a s veškerou autoritou šarmantní dámy, která se více než dvacet let vyrovnávala se školským odborem, rozmazlenými dětmi, nedospělými rodiči, neschopnými dodavateli a miliardou dalších problémů, které s sebou přináší šéfování elitní mateřské škole, pana ředitele Křižana naprosto explicitním způsobem seznámila s vlastním pohledem na jeho aktivity a konsekventní reakce jako důsledky těchto jeho výše zmíněných aktivit. Seděl jsem tam tiše a bez hnutí celých deset minut, kdy trvala tato bouře kosmických rozměrů, a bylo mi pana ředitele líto. V hlavě mi zněly tóny Wagnerovy Jízdy Valkýr, tiše se prolínající s pochodem padlých revolucionářů. Tohle byl ředitelský Stalingrad akorát bez toho sněhu.

Ještě týž den jsme byli promptně přestěhováni do, prý, nejluxusnějšího domu v portfoliu agentury CZECHIA. Náš pokoj byl sice rozměrů 3 x 3 metry a vešla se tam akorát postel a skříň, ale aspoň tam bylo sucho a žádná plíseň. V kuchyni byl stůl, na chodbách koberce a příslušenství tvořily dva záchody a dvě koupelny. Do tří týdnů jsem byl hrdým majitelem bankovního účtu, aniž by po mě někdy někdo chtěl oněch 50 liber, které jsem byl připraven za tuto službu zaplatit. A také nám ag. CZECHIA kompenzovala prostřednictvím výrazného snížení plateb za ubytování část zaplacených peněz za své služby. Sečteno a podtrženo, naše požadavky byly z větší části splněny a obě strany měly pocit, že ze souboje vyšly jako vítězové. Takzvaná win-win situace. Náš souboj s agenturou jsme vyhráli, ale pořád musíme myslet na ty stovky ostatních, kteří se ocitli a denně ocitají ve stejné situaci jako my, ale z nedostatku sil, zkušeností, odvahy, času nebo prostě jenom vůle s tím něco udělat, nechávají se okrádat a ponižovat nenažranými podvodníky, kteří se nezastaví absolutně před ničím. Snad jim naše zkušenosti poslouží jako inspirace a pomohou jim v jejich oprávněném boji za právo na důstojný život tady v tomto obrovském blázinci jménem Velká Británie. Hodně štěstí, děcka…