Bruce Springsteen a Emirates Stadium

 

Bruce Springsteen a Emirates Stadium

Myslím, že představovat Bruce Springsteena je asi naprosto zbytečné. Když jsme zjistili, že bude koncertovat v Londýně, bylo rozhodnuto.

V roce 1988 jsem ho již nestihl ve Východním Berlíně, lístky byly beznadějně vyprodané. Asi o deset let později se nám s manželkou /která je jeho dlouholetá fanynka/ podařilo zcela náhodou vidět jeho minikoncert v Praze. Bylo to zcela neplánované, kdy po převzetí ceny ve Švédsku zavítal i do Prahy. Koncert proběhl v Paláci kultury a byl to nezapomenutelný zážitek. Zcela odlišný koncert než probíhal na stadionech, bylo to takové na Springsteena nezvyklé komorní vystoupení. Vypadal zde již jako stárnoucí muž, který šetří své síly.

Momentálně žijeme v blízkosti Londýna a tak když manželka zjistila, že bude jeho koncert, bylo rozhodnuto. Lístek obdržela i naše sedmiletá dcera. I z tohoto důvodu jsme do Londýna vyrazili autem a zaparkovali cca 5 min. chůze od stadionu Arsenalu.

Stadion je starý dva roky a vystoupení Springsteena mělo být prvním koncertem v tomto fotbalovém stánku. Na fotbaly nechodím a naposled jsem byl na Bohemce a to bylo ještě v časech její velké slávy.

Trošku jsem se obával té masy lidí a celého průběhu organizace vystoupení. Měli jsme lístky na tribunu na sezení a další možnost byla na zakryté hrací ploše ve stoje. Cena lístku byla stejná.

Stadion je jednoduše a perfektně vyřešen z hlediska návštěvníka. Dodnes nemohu pochopit, že rodina Maktumů se podílela na financování tohoto svatostánku a v Dubaji není pořádný fotbalový stadion. A to se v Dubaji staví možné i nemožné. A Emirátané tak milují fotbal a jsou pro něj ochotni udělat hodně. Jo ale rozhodnutí šejků jsou někdy nevyzpytatelná.

Co mě trošku zaskočilo, bylo publikum. Nějak zestárlo společně s Bossem. Vždy když vidím přestárlé hudební skupiny navazující na slávu před 30ti lety, tak se mi vždy vybaví film „STILL CRAZY“.

Springsteen je ale jiná liga. Dva koncerty po sobě, jeden v pátek a druhý v sobotu a dovolím si říct, že na stadionu dle mého odhadu mohlo být skutečně těch 60 tisíc lidí. Springsteen a jeho E Street Band Live to rozbalil hned od začátku a vydrželi nepřetržitě hrát a zpívat přes dvě a půl hodiny. Ze stadionu se stal kotel. Šedesátiletý Boss byl k neutahání a publikum bylo skvělý.

Když jsem se tak rozhlížel po rozjásaným stadionu, neodpustil jsem si vzpomínku z knihy Miloše Formana, kde se zmiňoval o konkurzu na role ve filmu „Vlasy“ v USA. Popisuje, jak jednou přišel takový nevýrazný a v té době neznámý muž s kytarou. Sedl si a nic nedělal. Forman ho vyzval jestli nechce něco zahrát, když už přišel na konkurz. On že ne, že nemá chuť. Forman se ho ptal, proč tedy přišel a on, že prý ho tam poslal agent. A nezahrál. Tak Miloš Forman vzpomíná na svoje první setkání se Springsteenem.

Atmosféra koncertu byla skvělá, Boss i jeho Band byli vynikající, jen jediná věc mi trochu vadila. Zvuk nebyl dokonalý. Nevím jestli to bude akustikou stadionu či jestli zvukaři něco podcenili. Čas ukáže, jestli Emirates Stadium je ideální pro koncerty.

Jedno vystoupení Bruce Springsteena ale už nestihnu a docela mě to mrzí, když na ulici v Kodani uviděl pouličního zpěváka, který přebrnkával jeho písničky a on se zcela neplánovitě zapojil…myslím že ten chlapec v tom žlutým tričku pak hrál svoje životní vystoupení a hrál jak ještě nikdy.

http://www.youtube.com/watch?v=bcSBNcTeNl0&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=CZqHf3oBNsc&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=AIrkYqMq4CQ&feature=related

A co vzkázat těm co na koncertě nebyli? Snad jedno malé poselství od Bosse

„…Baby dont surrender“