Vesele pribehy z dovolene.

Asi vetsina z vas se tesila na vanocni svatky, stejne tak i ja. Pri dovolene doma jsem tentokrat mel i plno zazitku a dokonce se mi stalo par usmevnych prihod a tak se chci s nima podelit zde na blogu.

Prvni prihoda je jiz z priletu na letiste v Ruzyni. Krome dalsich neprijemnosti ktere snad napisu v jinem prispevku jsme prileteli s velkym zpozdenim takze letiste jiz bylo uplne prazdne. Kdyz se blizime k pasovemu odbaveni tak vsechny "kukane" jsou zavrene az na jednu. Prede mnou jde holka, a podle pasu vidim ze je to americanka (na "pas" mezi zadkem a brichem jsem ji taky koukl, ale ze je americanka jsem poznal podle pasu v jeji ruce :-). Kdyz prijdeme k okenku tak clovek (jak se mu vlastne dneska rika, celnik je nekdo jiny a pohranicnik je dost divne, kdyz nejsme na hranicich, no asi jen nudne pasovy urednik) nestastne koukne na tu americanku ktera mu podava pas. Koukne do pasu, koukne na holku a zase vzdychne. Pak se na tu americanku s omluvnym pohledem podiva a tichym hlasem rekne: "mluvite cesky ?"
Mel jsem dost co delat, abych se nezacal smat. Prekvapenim bylo ze americanka zacala odpovidat: "tloficku lozumim, ale jen malifko, ale nemluvit skolo fubec" s nadhernou sislavou vyslovnosti, ktera me prenesla do detstvi a pripomela mi rozhlasove cteni na pokracovani knihy Pan Kaplan ma stale tridu rad. Urednikovy se trochu zvedla nalada, protoze je pravdepodobne, ze se jiz s osobou nejak domluvi. Zacal ji vysvetlovat, ze jeho kabinka je jen pro prichozi z EU a ze ona je z ameriky. Samozrejme ze zadna jina kabinka otevrena nebyla, takze ona nemela zadnou jinou moznost. Toto vysvetlovani bylo na ni evidentne moc, takze jeho vysvetlovani zakoncila krasnym "nelosumim". On se jeste pokusil ji neco rikat, ale za chvili to vzdal, pas projel elektronickou cteckou a pustil ji ven.
Zustalo mi tajemstvim, jestli letiste na hluchou smenu kdy nic neprileta, nasazuje personal ktery neumi cizi jazyky a nebo vetsina pasoveho oddeleni na mezinarodnim letisti Praha, neumi ani zaklady anglictiny.

Dalsi prihoda se tyka me samotneho. Jel jsem vlakem z Prahy do Ceskych Budejovic a kdyz vystoupim a jdu po namrzlem peronu, tak vidim jak z jineho vagonu vystupuje dedecek, kteremu to vystupovani jde dost tezko. Kdyz dojdu k dverim ze kterych vystupoval, tak se dedecek obrati do vagonu s tim ze jeste pomuze babicce. Jelikoz jsem z anglie zvyklej ze si tady lidi vetsinou nepomahaji, ale z cech jsem vychovanej presne opacne, tak jsem si jiz zvykl ze poustet stareho cloveka nebo tehotnou zenu je vzdy muj ukol, protoze nikdo jiny se nezvedne, stejne tak jako pomahani zene s kocarkem do schodu (cimz je vzdy dokonale prekvapim). Takze priskocim k dedeckovi s babickou a s usmevem se jich automaticky zeptam: "Do you need any help ? This steps can be slippery, I will first help you with the bags". Nasleduje pomale otoceni hlavy obou starecku ke mne, nechapavy pohled, otoceni hlav starecku k sobe navzajem a dedecek rika: "Bozenko nevis co ten pan rikal ?" Chvile ticha a z vyrazu babicky je naprosto jasne ze Bozenka vubec nevi co ten pan rikal.
Nasleduje moje bouchnuti do cela (jezisi ja jsem blbec) a jiz pokracuju cesky: "prominte, ptal jsem se jestli nepotrebujete pomoct, ja vam z vlaku pomuzu", ted uz sice babicka s dedeckem rozumeji, ale ten divny pan si rozhodne jejich duveru neziskal, naopak mi pripada ze babicka si svoji kabelku pri vystupovani lepe pritiskla k telu a byla pripravena v pripade potreby me tou kabelkou kdykoliv prastit. Ale potom, co jsem se choval tak podezrele, tak se ji ani nemohu divit :-)

Treti prihoda je z vanocniho nakupovani. Mamka me pred stedrym dnem poslala nakoupit par veci do naseho mistniho obchodu, coz je supermarket Albert. Jak tak vybiram zbozi a davam ho do kosiku, tak vnimam ze je v obchode z reproduktoru pustena muzika (takova ta klasicka muzika ktere se nekdy rika "vytahova" kvuli tomu ze casto hraje ve vytahu jako kulisa, ale nikdo si ji vlastne poradne nevsimne). Ta muzika je vsak nahle prerusena a reproduktoru se zacne ozyvat hlaseni ktere okamzite zaujme moji pozornost, protoze narusi tu nevyraznou muziku, necim jako nadraznim hlasenim (chrchli chrchli): "Prosime pana v modrem svetru v oddeleni lahudek, aby neokusoval vanocni dekoraci ktera je v obchode nainstalovana!!"
Trochu me to zarazilo, mimodek se podivam co mam vlastne na sobe (i kdyz nic neokusuju) a z uspokojenim zjistuji ze nemam ani svetr natoz modry. Pak si predstavim jak jim nekdo otrhava nejake stare falesne bonbony na stromku a nezbyva mi nic jineho nez se zacit smat. Koutkem oka vidim, ze par metru prede mnou, se nekdo otaci a vidim ze je to nejaky pan, ktery je oblecen v modrem svetru. Ve tvari je viditelne vyplasen a oci mu tekaji z jednoho cloveka na druheho. Az kdyz se jeho oci zastavi na mne a vidi muj usmev od ucha k uchu, tak se taky zacne postupne usmivat a uvolni se.
Hned mi bylo veselo a kdyz jsem prisel domu tak jsem to mamine vypravel jak v obchode asi nejaky bezdomovec okusoval dekoraci az ho museli rozhlasem na to upozornovat. Ona mi moji vtipnou prihodu trochu zkazila tim, ze to prehravaji v Albertu porad, ze je to soucasti nejake reklamy (mozna ze to nejak pokracovalo, to uz jsem nevnimal) a ze ona to uz slysela nekolikrat. Ale i tak to bylo velmi zabavne a porad jeste vidim vyplasene oci toho cloveka v modrem svetru.