Polovicni anglicani

Premysleli jste nekdy o tom jak hodne nas "emigranty" ovlivnuje prostredi ve kterem zijeme a pracujeme. Nakolik prijimame nektere klasicke anglicke (britske) chovani a vlastnosti za sve a jak nekdy veci ktere nam pripadali divne pri nasem prijezdu nam dnes po letech pripadaji normalni a vlastne je ani nevnimame ? Ja jsem se nad tim uz nekolikrat zamyslel a je az neuveritelne jak hodne to na nas pusobi.

Moje zena je tu jeste o nejaky ten rok dele nez ja a tak kdyz jsem ji poznal tak jsem si z ni delal blazny ze anglicanku jsem nikdy nechtel a mam nakonec takovou polovicni anglicanku. Obcas pouziva anglicka slova v ceske vete, nazvy mesicu uz rika jenom anglicky (i kdyz to je castecne i slovenskym vlivem kdy je maji stejne)

Ja sam jsem o sobe vzdy tvrdil ze jsem 100% cech a ze me anglicke prostredi az tak moc neovlivnuje (konecne jsem se tady po nekolika letech naucil rikat ze jsem v necem dobrej, coz jsem drive nebyl schopny rict i o oboru ktery velmi dobre ovladam = dedictvi vychovy kdy bylo cloveku vstepovano ze za zadnych okolnosti se nesmi "vytahovat" a jakkoliv vycnivat). Kdyz jsem prijel domu a moje mamka mi nekdy rekla ze nejake slovo reknu s trochou anglicke intonace, tak jsem tomu neveril a skoro me to urazelo. Ale postupem casu jsem sam sebe chytil ze proste nekdy to anglicke slovo take pouziju protoze v nektere situaci se hodi lepe, jelikoz se neda prelozit 1:1 k ceskemu, tudiz aby clovek vystihnul podstatu tak by to musel udelat opisem.
Nikdy jsem poradne neumel anglicky a jiz asi nikdy umet nebudu. Sice pro anglicany to vypada ze umim plno jazyku kdyz jim reknu ze jsem se ucil rusky, nemecky, anglicky, dale ze slovensky se domluvim bez problemu a polakovi kdyz nehuhla tak smysl taky pochopim. Ale zadny jazyk jsem nikdy neumel dobre, proste na to nemam bunky, takze jsem si rikal ze me to tudiz ani nemuze tolik ovlivnovat. Co me ale prekvapilo ze si jiz nekdy neco rikam i sam pro sebe v anglictine. Treba prikladem je nadavani. Neco se mi nedari a misto toho abych rekl "sakra, doprdele at me to nesere", tak procedim mezi zuby "bloody fucking hell". Nebo delam v neco v praci, koukam na nejaky vysledek a reknu si sam sobe "WHAT !!!  It can't be true" a takove podobne vety.

Ale neni to jen o jazyku, clovek se preci jenom po tech letech zacal chovat i jinak. Nedokazi se porad tak usmivat a pretvarovat jak to delaji anglicani a porad se nemohu prizpusobit tomu ze kdyz nekomu z me vlastni firmy volam telefonem podesate v jednom dni tak se me vzdy zepta "how are you". Ale co uz jsem prevzal je jejich "Sorry". Uz mi to unikne z pusy tak nejak automaticky, pri vyhybani se v kuchynce, pritom kdyz se nekdo musi pozastavit jen na setinu sekundy, ale co je nejzajimavejsi ze uz jsem to zacal rikat i v tom pripade kdyz naopak nekdo omezi me.  Slysel jsem spravnou definici kdy uz clovek najel na anglicke zvyky:  Kdyz jede clovek v namackanem metru, nekdo mu stoupne na a on se mu omluvi "sorry"  (aby nedoslo k nedorozumeni, neomluvi se ten kdo na tu nohu stoupnul, ale ten komu na ni bylo stoupnuto). tak tak daleko jsem se jeste nedostal, ale uz jsem to sorry zacal pouzivat i v tech pripadech kdy by to mela rikat v prvni rade ta druha strana.

A co vy mate nejake zvyky a chovani ktere jste pri prijezdu povazovali za zasadne anglicke a dnes se tak jiz bezne chovate ??