Hello! Jak jde život?

Na cestu do Velké Británie jsme si vzali zavazadlo, pas a své představy o novém životě. Je toho hodně, co musíme na začátku zvládnout. Změna klimatu, jiný jazyk, změna práce, národ(y) s jinou mentalitou. Přijeli jsme na několik měsíců nebo plánujeme zůstat. Hodně lidí neví a čekají, jak se všechno vyvine.
Všichni bez vyjímky projdeme něčím, čemu se říká adaptace. Jedná se o proces přizpůsobení se, což není právě proces snadný. Adaptace na změnu má své zákonitosti. Základním pravidlem však je, že u každého člověka probíhá trochu jinak.
Na začátku pobytu se seznamujeme. Není to období špatné. Poznáváme nová místa, vidíme např. jinou architekturu a cítíme se trochu jako na dovolené.
Po seznámení se nastupuje období tzv. zamilovanosti. Ovládne nás euforický pocit, že dobudeme svět. Nové prostředí si tak idealizujeme, že nám to brání v adaptaci na nové věci.

A jako v každé idealizované lásce na sebe nenechá dlouho čekat deziluze. Začneme srovnávat různé věci a cítíme se být zklamáni. Začne se vtírat pochybnost 0 našem rozhodnutí příjet. A začne se nám stýskat, špatně spíme, zmizí nám úsměv a hlavně se začneme nepřátelsky chovat ke všemu, co pochází z nové kultury. Právě si prožíváme tzv. kulturní šok. Je to přirozená součást přizpůsobení se novému prostředí. V určité podobě jim projde každý. Velmi záleží na tom, jaký postoj člověk k těmto pocitům zaujme. Každý z nás reaguje jinak. Někteří se stýkají pouze s krajany a neučí se jazyk. Jiní přetrhávají vazby s vlastí a stydí se za svůj původ. Nebo žijí jen tak napůl a vzniká tzv. trvale - dočasný pobyt.
Dosti vážným problémem pro adaptaci je narušení identity člověka. Dochází k tomu především u lidí, kteří měli doma postavení, jenž bylo ceněno okolím a kterého si cenili i oni sami. Tito lidé si nejsou jistí, kým vlastně jsou a kam směřují.
A do toho všeho se nám vloudí nostalgie. Začínáme si idealizovat svoji minulost a vytváříme si falešné naděje na návrat do něčeho, co ve skutečnosti nikdy nebylo.

www.zivotbezlimitu.com