Bolesti imigrace II

Příběh II.

 Pan Pavel 39 let a paní Alena 37 let

 V UK bydlí čtyři roky. Pochází z okolí Bratislavy. Pavel na Slovensku podnikal a když jeho firma vlivem krize začala upadat, nečekal a odcestoval do UK. Jeho žena Alena byla ůřednicí. Za Pavlem přijela po roce, kdy již měl stabilní zaměstnání a byt pro celou rodinu. S Alenou přicestovaly i jejich dvě děti Robert a Eva, kterým v té době bylo čtrnáct a dvanáct let.

 Děti se do zahraničí těšily. Snad i proto jejich adaptace proběhla velmi dobře. Rychlostí střely prošly jazykovou třídou a ve škole se jim dařilo. Sourozenci většinou znali učivo již ze slovenské školy a zdejší školní systém jim velmi vyhovoval. Robert sportoval a Evě se splnil sen v podobě kurzu moderního tance. Měli i spoustu kamarádů a rodiče si oddechli. Věděli, že jejich děti se v novém domově cítí dobře.

 Pavel s Alenou pracovali manuálně při balení potravin. Měli hezký byt, auto a podařilo se jim uhradit úvěr na Slovensku, který zůstal po likvidaci Pavlovy firmy. Pracovali hodně a veškerý zbývající čas věnovali péči o rodinu. Neměli čas už na nic jiného. I tak byli spokojeni a netušili, co je čeká.

 Jejich děti, jak je tady zvykem, často přes víkend chodily do rodin svých přátel a oni zase k nim domů. Oba sourozenci mluvili anglicky i v přítomnosti matky, která jim dobře nerozuměla a tak se stávalo, že návštěva rejdila po celém bytě a Alena neměla na situaci žádný vliv. Její děti se anglicky domlouvaly mezi sebou i když byly s Alenou samy. Výsledkem snahy změnit tuto situaci bylo, že děti přestaly s matkou komunikovat vůbec a uzavřely se do sebe.

 Otec přestal pracovat přes víkendy a snažil se s manželkou najít k dětem cestu. Od Roberta a Evy se dověděli, že mamka s jejich spolužáky mluvit nemusí, protože to jenom zhoršuje jejich situaci.

Robert a Eva se velmi styděli za práci svých rodičů.

 Pavel pomocí své autority situaci drží pod kontrolou. Alena vše prožívá mnohem bolestněji. Její zklamání a pocity viny ji přivedly ke mně.

 

 

www.zivotbezlimitu.com