Peníze k nám nepříjdou samy

Přemýšlela jsem, jestli pravdu nebo mile. Vím, že asi pár lidi rozlobím, ale pravda funguje lépe. Nejde o to, jestli lze nebo nelze vydělávat více peněz, ale o to, že lidé prostě nechtějí. Mohou i vidět, že se někomu dobře daří, ale zuby nehty se drží svého přesvědčení, že to nejde. Prostě se jim nechce. Lidé nevyužívají možností, které jsou. Nehledají je, takže je nikde nevidí.

 

Kdybychom udělali anketu s dotazem: „Chtěli by jste více peněz?“ Věřím, že 99 lidí ze 100 by řeklo ano. Jak by ale vypadala odpověď na otázku: „A co jste pro to udělali v poslední době?“ Možná, že by dotazovaný odešel. Možná by odpověděl, že se v otázce zlepšení své situace stále vzdělává. Vzdělává, ale nic neuvádí do praxe. A to jednoduše nefunguje. Člověka definují jeho činy. Nejde vydělat jenom stále se navyšujícími vědomostmi, možná i naopak, když dokola platíme za drahé kurzy. Nelze vydělat civěním na stěnu polepenou fotkami našich cilů a věřit, že každodenním osmihodinovým myšlením na ně, se stane zázrak.

 

Každý člověk se oceňuje na určitou částku peněz. Mnozí vědí, že mají a budou mít finanční potíže, ale stejně s tím nic nedělají. Za to se plně koncentrují na problémy a analyzují důvody, proč nic nemohou. A důvodů se najde celá řada. Nikdo v rodině nevydělává více, v zemi, kde žiji, je zle, prostě se to nedá, protože často prší a když svítí slunko, také to nejde, protože když je chladněji, pracuje se lépe. A když jim to v okolí někdo zkazí tím, že vybuduje něco od nuly, ne že by to ukradl nebo něco podobného, přesně vědí, že tento člověk má talent, štěstí a narodil se s tím. Proto také, když člověk příjde k možnosti vydělání větších peněz, nikdo to dělat nechce. Většina je přesvědčena, že to není pro ně, protože mají nastavenou laťku svého finančního ocenění.

 

Možná, že zvyšující se ceny všeho, nejistota v zaměstnání a závazky způsobí, že se někteří začnou pokoušet o změnu a udělají první krok. Nevím však, kdo na to přišel první, že se dá legálně přijít k větším pěnězům za týden, ale hodně lidí si to opravdu myslí. Začnou se mimo svého zaměstnání věnovat něčemu novému, ale když během krátké doby „nezbohatnou”, tak to prostě dělat přestanou. O to více vědí, jak nic nefunguje.

 

A jak by také mohlo. Je zcela jasné, že vedlejší příjem se stává nutností. Začít se ve volném čase věnovat novým činnostem, ale nepřemýšlet, jestli pracovat hodinu nebo hodinu a půl denně a pokud mě zasvrbí palec, odložit to na zítra. Je neuvěřitelné, co jsou lidé schopni udělat pro minimální mzdu. Ví, že musí někde být v šest ráno. Ví, co všechno splnit, aby tento plat dostali. Ale jsou nebezpeční sami sobě, když mají při vydělávání peněz volnou ruku. 

 

 Je důležité začít zodpovídat sám za sebe a pochopit, že záleží jen na nás, kolik budeme vydělávat za rok nebo za pět let. Nerozumím nikomu, kdo je přesvědčený, že právě on nemůže přijít o práci. Nerozumím, když někdo věří, že až on půjde do důchodu, všechno se v dobré obrátí a nějak to dopadne. Lidé řeší politiku hodiny denně a neřeší svůj vlastní život. O tom, jak vypadá politická scéna, psát nechci. Od toho jsou tady fundovanější. Když to ale vypadá, jak to vypadá, je přece jasné, že se o nás nikdo nikdy nepostará. Důkazu už máme hodně. Přesto lidé míjejí možnosti, jak si  peníze vydělat. A když se náhodou s nějakou potkají, obejdou ji nebo překročí a jdou dál.