Ambice uviznuta v realite

Jsem nastvana, zklamana, smutna a neuveritelne nastartovana dat vypoved v praci, ktera me dohani k silenstvi. Delat to same, co me nebavi a jeste si nechat slapat po zadech od navysenich je typicky priklad, ale do haje jak dlouho si to jeste necham libit.

Zivot nikdy nebyl lehky a nikdy nebude, ale znicujici pocit po uspechu, ktery se ukryva v myslenkach a predstavach a ideich aproc? prototze ho realita rozprasi takovym zpusobem, ze nejen ze to tezke to dosahnout, ale zda se to az nedosazitelne. Kde berete silu?