Život není náhoda.

O tom že deštníkem v tašce zaháníte možnost deště a jeho absencí zase povolujete dešti  se už asi nemusí příliš diskutovat. To je jasné jako facka a murphyho zákony fungují a jsou vědecky prokázané a vyzkoušené. Přesto mi nedá popsat zážitek posledních dní a to proto abych varoval a i povzbudil ostatní a především sám sebe.

 Volný den a volné i odpoledne. Venku za okny nehezky šedivo a zimavo. Ospalé podzimní počasí jako stvořené na práci doma či surfování po internetu. Tělo se však hlásí o svoji denní dávku pohybu a tak mu k večeru vyhovuji. Osedlávám svůj mountainbike a vyrážím na krátké dvaceti kilometrové kolečko po londýnských kanálech. Ať se tělo protáhne, prokrví, rozpumpuje a zásobí troškou adrenalinu. Cítím jak mi dělá dobře pořádně šlápnout do pedálů a slyšet hvízdat vítr v uších. Cítím opojení z rychlosti a krajina podél vody krásně ubíhá. Vyjel jsem narychlo bez jakýchkoliv věcí jako je třeba pumpička nebo lepení na kola i když to sebou vždy z poučení mívám. „Vždyť budu za hoďku zpátky tak by se nemělo nic stát“.

Když už si říkám že támhle za tou zatáčkou budu za 5 minut v polovině cesty hlavou mi probíhají myšlenky o tom že nemám sebou pumpičku a že letos už několikrát když jsem jí nevzal tak se TO stalo. Zaháním negativní myšlení a šlapu do pedálů. Představuji si jak jsem za půl hodiny v teple u čaje a sprchy. Vyhýbám se jakési blátivé louži a dávám pozor abych někam nespadl. A v tom se TO stalo. Pfffffuuuííííííí.

„A saaakra“. Koukám první vteřiny nevěřícně na vlastní realitu. Jakási betonová hranka hned vedle té louže. Zadní kolo jako hadr. Cesta dopředu asi 10km a zpátky to samé. Hlavně že se nalehko tak dobře jede. Rozčilovat se a nebo vztekat?

  Nezbylo mi nic jiného než se vydat jednou z cest směrem k domovu s večerem za krkem a myšlenkami v hlavě. Cesta trvala poklusem něco přes hodinku a měl jsem přitom čas si rozmýšlet zase další poučení. Zákony schválnosti fungují. Nemá cenu na ně nadávat a se rozčilovat. Nedejbože se příčit a protivit. Když budou chtít najdou si vás kdekoli a kdykoli. Příště sebou pokaždé beru pumpičku a lepení stejně jako doteď. Když zapomenu musím počítat s murphym. O tom je přeci tento život.

Krásně jsem se proběhl i projel. Hlavu vyčistil a tělo ve sprše pak taky. Cítil jsem jak nebýt této příhody tak by byl můj výlet příliš jednotvárný, stejný jako ty předchozí a málo zajímavý. Nebýt těchto zákonů tak se tady asi všichni ubijeme nudou a stereotypem. Taky by nevznikl tento blog a kdoví co ještě. Život není ani trošku náhoda. Máte podobné zkušenosti ?