Emigrantuv obcasnik- Nejen o scitani lidu a policejini preciznosti

Jako mnozi z vas i my jsme se stali soucasti scitani lidu. V CR lide nadavali na mnozstvi otazek, jenze oproti UK dotazniku se jednalo o petiminutovku. Kdyz jsem otevrel obalku s dotaznikem, dostavil se sok. Formular byl neznamem jazyce. Nastesti jsem zjistil, ze s welsskym, byl dorucen i anglicky.

Po vyplneni casti tykajici se bydleni, jsem se dostal k udajum o jednotlivych obyvatelich domacnosti. Tady nastal problem u otazky “What is your country of birth”. Narodil jsem se v CSSR, jenze ta uz neexistuje. Nyni existuje jen CR, ale tam jsem se nenarodil. Na poznamku manzelky “myslis, ze vedi co CSSR znamena” jsem nakonec uvedl lzive jako stat narozeni CR.  Navic po precteni slova socialisticka by nas statistici, nejspise, priradili na korejsky poloostrov ci do Karibiku.

Dale zrejme zamotame britskym statistikum hlavu nasimi jmeny. Ja mam jine prijmeni nez zbytek rodiny. Tedy v CR ne, ale v UK ano, nebot nemam koncovku-ova. Pokud se s tim vyrovnaji, ceka je dalsi orisek, nebot jedna z dcer ma stejne jmeno jako manzelka. Takze jednou je napsano, ze MN je na maternity leave, podruhe, ze MN je mladsi 15ti let a studuje. Vlastne ono se to v UK nevylucuje.

Scitani bylo k datu 27.3. kdyz mela nase Anicka prvni narozeniny. Proto jsem na otazku “One year ago what was your usual address” odpovedel “mummy’s belly”. Anicka se narodila pred 11. hodinou v noci, takze belly bylo usual. Anicka nemela odlisnou jen predchozi adresu a stat narozeni, ale take jazyk. Na otazku “What is your main language”, jsem popravde napsal “bubbles”.

Po vyplneni dotazniku, doma probehla sociologicko-politicko-filozoficka debata jak dotaznik vyplnuje kralovna. Adresa, misto narozeni, rodinny stav a dalsi je celkem jasne, jenze co treba povolani. Je self-employer, nebo employee? Je kralovna povolani, poslani, nebo jen udel? Pokud povolani, co napsala na pokyn “popiste strucne vykon vaseho povolani.” Vladnuti?

A co zamestnavatel? Government, people, Good?

Minule jsem se zminil proc jsme v lednu jeli do CR, predminule jak jsme se plavili. Dnes popisu vice.

Do CR jsme jeli takzvanou severni trasou, to jest Antwerpen- Essen- Kassel- Dresden. Za prve je pry tato trasa klidnejsi a mene se zde tvori zacpy, za druhe v okoli Frankfurtu (kudy se vetsinou jezdi) byli povodne. Povodne nam i tak trochu zkomplikovali cestu, nebot do rodne vlasti jsme meli vjet smerem na Usti, ale tam se zas rozvodnilo Labe. Nakonec jsme prijeli pres Liberec. Okolnosti k nam byli milostive, takze abychom neutrpeli sok z nahleho spatreni rodne vlasti, vjeli jsme do Liberce po Londynske ulici, cestou do supermarketu minuli ceduli drive throu, v supermarketu jsme si mohli zakoupit kalhoty Bristol a u kasy prede mnou byl zakaznik s taskou ASDA (mluvil cesky). Abychom si zas tak nepripadali jako v UK, koupili jsme si hned tlacenku a jitrnice.

S jizdou vpravo jsem problemy nemel, za to jini meli problem s mym volantem na prave strane.  Spousta lidi si mohla hlavu vykroutit, kde ze to mame volant. Posadka skoro kazdeho auta co nas mijelo se otocila, aby se podivali jestli ten Ford s GB v zadu ma opravdu obracene volant. V praze ze me malem dostala nejaka duchodkyne sok, kdyz proti ni jelo auto bez ridice a sedel v nem jen spolujezdec. Bohuzel s obracenym volantem vznikaly i problemy. Pri vjezdu do Thomayerovy nemocnice je zavora. Musite zmacknout cudlik , vzit listek, pockat na zvednuti zavory a jet. Celkem jednoduche pokud mate volant vlevo. Ja musel vystoupit, obejit auto…

Jezdit v Cechach s cizi SPZ ma jednu vyhodu. Policiste nejsou zrejme jazykove vybaveni, takze vas nestavi. Nezneuzival jsem toho, ale drobneho prestupku jsme se presto dopustil. Kdyz jsem je mijel, misto zastaveni se za mnou jen otocili.

Po ceske dovolene zas zpet do prace. Narozdil od mnohych pracujicich a vsech skolaku nesnasim patky. Nejenze se zvysuje koncentrace otravnych zakazniku v obchode, ale je spousta dodavek zbozi. Navic mam vetsinou dlouhou smenu. Co po takovem dnu asi udelam?

A- jdu spat

B- otevru si pivko, nebo cider

C- stravim vecer s policii.

Vse je spravne. Jeilkoz mam doma pubertalniho teenagera je spravne i C.

Onehdy mi manzelka volala do prace. “Aby jsi vedel co se u nas deje. Misa (nejstarsi dcera) prisla s Laurou a Nikolou. Nikola je ted zavrena ve skrini a policajti ji premlouvaji, aby vylezla.” No, me to srandovni neprislo. Nikola je Misina spoluzacka, ktera si dost protrpela (jeji otec je za to ve vezeni) a je v nahradni rodine. Nekolikrat uz utekla a tentokrat tomu nebylo jinak. Manzelka nevedela, ze je u nas ilegalne. Kdyz kolem devate hodiny vecerni nekdo zvonil, sla Misa otevrit. Za chvilku sesla manzelka z patra a slysi, jak Misa rika trem policajtum, ze u nas Nikola neni. Manzelka, rekla, ze to neni pravda a odvedla policajty nahoru do Misina pokoje. V pokoji byla pouze Laura a bylo naplno otevrene okno. Nikola nikde. “Otevri, prosim, skrin” rekla policistka Mise. Dcera skrin otevrela a krom bordelu tam nic zajimaveho nebylo, hlavne nikdo. Policistka tam jen nakoukla aniz by rozhrnula saty na raminkach. Zrejme bezna britska policejni preciznost. Jenze chvili po zavreni skrine se ozvala rana. Nikola byla uvnitr. V tu chvili zacala velka vyjednavaci akce, kde policistka premlouvala Nikolu at vyleze, jenze ta to odmitala. Na zadost policie Misa nakukovala do skrine, jestli Nikole nic nechybi a zije.

Po pul hodine Nikola vylezla, cimz zacalo druhe kolo vyjednavani, aby s nimi odjela k foster family. To uz bylo tezsi. Takze policistka zkousela jestli by vsichni tri mohli spat u nas. Mysleno holky, ne policiste. To znamenalo kontaktovat socialni pracovnici a nase rychle provereni. Podle policistky by to mohlo projit, nebot jak je videt jsme velmi cistotna rodina a nas dum je uklizeny. To je uhel pohledu, nebot pri telefonatu si mi manzelka postezovala: “to je hrozny, mame tri policajty v baraku a ja tu mam hroznej bordel”.

Po dlouhych desitkach minut bylo prespani Nikoli u nas zamitnuto. Takze policisti zkusili plan B- holky budou vsechny u Nikoliny foster family. “Are you happy?” zeptala se nas policistka. “Yes, very happy”. Bodejd by ne, chteli jsme jit alespon spat, kdyz uz jakakoliv vyhlidka na noc plnou vasni byla v oblasti rektalni. Jenze policie musela jeste kontaktovat Laurinu matku, aby to odsouhlasila. Ta dala nastesti souhlas rychle, takze v pul dvanacte jeli vsechny holky policejnim autem do Newportu trapit zas nekoho jineho. Konec pribehu.

Kdepak.

“Nikola zas utekla”. Misa me a manzelku uvitala temito slovy, kdyz jsme se vratili v sobotu po poledni z nakupu. Chteli jsme si jit na chvilku lehnout, abychom dospali patecni noc. “Jdi sama s Anickou, ja budu cekat na policajty, urcite zas prijedou”. Pro jistotu jsem se zeptal druhe dcery. “Martino, opravdu neni Nikola v zadne skrini?” ”Ne”. Policiste opravdu prijeli, jenze ve 2:30. Kdyz pisu ve 2:30, myslim 2:30, nikoliv 14:30. “ Hledame Nikolu X”. “Dnes tu opravdu neni”. Verili mi a nesli se presvedcit. Jen si vzali ode me kontaktni udaje a rekli kam volat, kdyz se objevi. Od te doby jsme meli jeste jednu nocni a nekolik dennich policejnich navstev. Zrejme pokazde kdyz Nikola utece, nas budou kontaktovat. Minimalne nasledujici 2 roky, pak ji bude 18..

Zajimalo by me, co si o nas sousedi mysli, bud jsou u nas policati, nebo zachranka.

Na rozloucenou pridam manzelcinu historku z nakupu v Asde. Cosi u regalu vybirala a zaslechla rozhovor nasich romskych spoluobcanu.

“Hele tady mas tu omacku.”

“To neni omacka, to je ocet.”

“Vinegar je ocet?” “To proto su ty bramburky dycky tak kysele.”